Brno - Zatímco vloni si houbaři z lesů na jižní Moravě nosili domů přeplněné košíky, letos se vrací s prázdnou. Podle mykologa Vladimíra Antonína z houbařské poradny Moravského zemského muzea je to důsledek suchého počasí a loňské nadúrody. Podhoubí potřebují delší dobu odpočívat, než začnou zase plodit. V nadcházejících týdnech by ale díky dostatku vláhy a teplému počasí, které má v polovině týdně přijít, mohly vyrůst typické letní houby - tedy hřiby, kozáky nebo křemenáče.
Jak to letos s houbami vypadá?
Jaro a začátek léta je zatím nejhorší za poslední desetiletí. Na jižní Moravě byla dlouho zima, zvláště v noci, pak rychle odtál sníh a na jaře bylo jen minimum srážek. Houbařská sezóna zatím skoro nezačala.
Houbařská poradna
Houbařská poradna funguje každé pondělí a úterý od 9 do 12 hodin a od 13 do 16 hodin. Mykologové houbařům za pětikorunový poplatek prohlédnou sesbírané houby a určí jejich druh. Modely nejběžnějších hub jsou v poradně vystavené, každý si je může prohlédnout a trénovat jejich poznávání.
Poradna také spolupracuje s nemocnicemi na expertízách při otravách houbami.
Jak to bude dál?
Doufám, že konečně začnou růst. Deště byly poměrně vydatné, navíc koncem tohoto týdne má být teplo, to je pro růst hub dobrá kombinace. I když je pravda, že podobně pršelo před třemi týdny, ale houby se neobjevily.
Proč se jim zatím tak trochu „nechce“ růst?
Na jedné straně je to důsledek suchého počasí, podhoubí dostalo lidově řečeno zabrat a teď se potřebuje zregenerovat. Dalším faktorem může být to, že houby rostly vloni, především v srpnu a v září, přímo extrémně. Teď možná trochu „odpočívají“. Alespoň v podzimní sezóně určitě budou.
O Češích se říká, že jsme národem houbařů. Známe houby dobře?
Do naší poradny nejčastěji chodí lidé, kteří znají jen základní houby a ty pravidelně sbírají. Přijdou, protože si chtějí rozšířit znalosti o další druhy nebo našli nápadnou houbu, kterou neznají, a zajímá je, co to je. Lidé sem přináší pravé hřiby i opravdové vzácnosti.
Najde se alespoň jedna houba, kterou si ani začátečník nesplete?
Když někdo něco nezná, tak dokáže poplést všechno se vším. Jsou známé i záměny muchomůrky zelené za bedle, což je úplně jiná houba. Celkově bedle asi patří snadno poznatelné houby, podobně jako lišky – tady na Moravě se říká kuřátka. Dobře jdou poznat také pravé hřiby a suchohřiby. Lidé se často bojí sbírat výrazně barevné houby z toho důvodu, že jsou jedovaté. To samozřejmě není pravda. Mírně jedovatá je třeba muchomůrku červenou, ale třeba muchomůrka císařská je krásně oranžová jako pomeranč a je jedlá. V jižní Evropě je to dokonce velmi ceněná houba. Podle barvy se nedá usuzovat na nic.
Jsou Češi spíš konzervativní houbaři?
Většina ano. Jsou ale experimentátoři, kteří zkouší další houby, někdy s větším, někdy s menším úspěchem.
Pochoutky z houbové poradny
Mykologové z houbařské poradny doporučují vyzkoušet a ochutnat dršťkovou polévku z kotrče kadeřavého nebo ze smrže, velké smrže se dají naplnit i sekanou, udělat si sírovce žlutooranžového na kari. Chuťové méně výrazné houby se dají kupodivu kombinovat i s čokoládou – výsledkem je neobvyklá pochoutka.
Co se stane, když člověk sní houbu nejedlou?
Nejedlé houby mají většinou velmi nepříjemnou chuť. Může být hořká nebo palčivá. Tím se liší od těch nejjedovatějších hub – ty naopak nemají žádnou pachuť, naopak jsou často velmi chutné. To je právě jejich riziko.
Mezi houbaři se říká, že všechny houby jsou jedlé, některé jen jednou.
To není úplně pravda. I otravy po nejjedovatějších houbách se dají vyléčit. Nejsou to úplně otravy, polovina lidí do nemocnice přichází proto, že je jim po těžko, obtíže přichází, i pokud nejsou dostatečně tepelně upravené. Nedá se obecně říct, kolik hub by člověk musel sníst, aby se otrávil. V případě muchomůrky zelené, která je u nás nejjedovatější houbou, stačí jedna jediná plodnička na to, aby dospělý člověk zemřel. Zato u muchomůrky červené se uvádí, že by jí člověk musel sníst tři až pět kilogramů. Takže taková otrava je čistě hypotetická.
A co houby a alkohol?
Ve starších houbařských příručkách se píše, že alkohol se v kombinaci s houbami nesmí, že to může vyvolat otravy. Kdyby to byla pravda, tak tady na jižní Moravě by byly všichni permanentně otrávení. Tady se víno, štamprlička nebo pivo pije po jídlu úplně běžně. Alkohol dokonce v malém množství může trávení těžko stravitelných hub ulehčit. Je pouze jediná houba, na kterou se nesmí vypít ani kapka alkoholu, jinak následuje silná otrava – hnojník inkoustový.
Když se Vás houbař-začátečník zeptá, kde má hledat houby, co mu odpovídáte?
Že na to neexistuje univerzální recept. Nejde to říct obecně, protože každá houba má specifické prostředí, v němž roste. Kozák březový roste pod břízou, hřib smrkový nejčastěji pod smrkem. Kdo má tyhle znalosti, tak zároveň ví, kde které houby rostou a tedy kde je hledat. Takový houbař chodí do březových hájů pro kozáky a křemenáče a na podzim zase do smrčin pro hřiby smrkové.
