Brno - Česká syntax a morfologie, dílo Karla Čapka, Leoše Janáčka nebo geografie Moravského Krasu – i takové důvody vedou cizince ke studiu češtiny. Na Masarykově univerzitě jich do tajů našeho jazyka proniká v těchto dnech 140. Univerzita pořádá už 43. ročník Letní školy slovanských studií.
„Na češtině mám rád to, že se dá hrát velmi snadno se slovy. Líbí se mi také česká literatura a humor. To je něco úplně jiného než španělský humor,“ říká plynulou češtinou s nepatrným přízvukem pětadvacetiletý Miguél ze Španělska. Miguél je vystudovaný lesní inženýr. Po dávné návštěvě Prahy, kdy tam byl jako student programu Erasmus, se rozhodl, že bude mluvit česky. „Proto jsem se rozhodl studovat překladatelství, abych mohl překládat několik českých autorů do španělštiny, abych rozšířil českou kulturu po Španělsku.“ Na Letní škole slovanských studií je už počtvrté. Říká, že jsou tam všichni jedna velká rodina a že se bude vracet dokud bude moci.
Letní bohemistickou školu už léta organizuje Eva Rusínová. Vede skupinu nejpokročilejších studentů, ve které je kromě Španěla Miguéla i Američan, který vyučuje češtinu na univerzitě v Texasu nebo polské a chorvatské studentky bohemistiky. „Důvodů, proč se studenti učí česky, je několik,“ vysvětluje doktorka Rusínová. „Jsou to studenti bohemistiky, kteří si zvolili češtinu jako svůj studijní obor. Dále jsou to děti českých emigrantů, které hledají svoje kořeny a původní jazyk rodiny.“ Velkou část studentů tvoří také lidé, kteří v Česku chtějí zůstat kvůli zaměstnání nebo partnerovi a češtinu tak potřebují jako komunikační prostředek.
Zájem o češtinu a českou kulturu roste
Letos se češtinu přijeli učit studenti z 32 zemí celého světa. První ročník v roce 1967 absolvovalo dvacet osm frekventantů. Zájem o češtinu se tedy několikanásobně zvýšil, a jak říká učitelka Rusínová, citelné to bylo především po roce 1989.
Denně mají studenti do oběda několik hodin výuky, kde se učí gramatiku, po obědě pak navštěvují odborné semináře a večer sledují české filmy. Učí se také české lidové písničky nebo jsou jim nabízeny celodenní výlety po Moravském Krasu. Někteří si připravují vlastní program. „Minulý týden jsem byl poprvé na moravských hodech. To bylo vynikající. Já jsem nikdy neviděl, jak Moraváci tancují a jak nosí ty hezké kroje,“ vypráví nadšeně Španěl Miguél.
Každý národ se učí češtinu jinak
I když jsou při učení jazyka rozhodující individuální schopnosti a povaha každého studenta, podle učitelů se dají určit národy, kterým jde čeština lépe a kterým o něco hůř. „Nejlépe se domlouvají Španělé, Italové, protože jsou otevření a jsou velice komunikativní. Ale zase třeba takový Němec perfektně zvládá gramatiku, ale splácat větu, to už je větší problém, protože se učí češtinu jako mrtvý jazyk – něco jako latinu,“ dodává Rusínová.
