Luční bouda (Krkonoše) – Zimní sezona se pomalu blíží ke svému konci, sněhu na horách rychle ubývá a i lyžařů je čím dál tím méně. Poslední vytrvalci, kteří míří do Krkonoš, se mohou těšit kromě lyžování na krizová a lavinová školení české a polské horské služby. Zájem o workshopy je značný, lidé se účastní z různých důvodů. Jedni jezdí lyžovat často i do rakouských Alp a získané vědomosti by se jim mohly hodit, druzí chtějí vyzkoušet, kolik toho v extrémních podmínkách vlastně vydrží.
Na Luční boudě ve výšce 1 410 metrů nad mořem jaro ještě nepřipomíná vůbec nic. V mlze a silném větru doprovázeném sněhovými přeháňkami se do terénu vydává první skupina lidí. Hledají ženu zasypanou lavinou, na pomoc si berou psa. „Pro toho pejska je to hodně náročné. Sníh se smíchal s deštěm, je trochu teplo, takže se uzavřel. Pach tedy nejde tak rychle nahoru,“ uvedl psovod Horské služby ČR Robert Hýča. Ve speciálně upravené a zasypané bedně si každý mohl vyzkoušet, jaké to je být uvězněný pod sněhem. „Byla jsem tam asi půl hodiny. Prvních deset minut bylo dost rozporuplných, musela jsem se uklidnit,“ prohlásila jedna z účastnic lavinového workshopu Jitka Otmarová.
Před Luční boudou vzniklo v rámci lavinového školení hned několik výcvikových ploch. Na jedné z nich se zájemci učili zachraňovat pomocí lavinových vyhledávačů, které by měl mít každý, kdo se pohybuje v nebezpečném terénu. „Je to z toho důvodu, že prvních 18 minut přežívá asi 90 procent lidí a pak křivka přežití rychle klesá. Potom je opravdu třeba, aby zasáhli kamarádi a tomu postiženému pomohli,“ vysvětlil specialista na laviny Pavel Cingr. Frekventant školení Martin Hovorka podotkl: „Přijel jsem proto, že jezdím hodně do Rakouska na freeridové ježdění.“
Skutečný zásah v lavině Krkonoše zažily naposledy v prosinci 2008, v Červinkově muldě tehdy zemřela turistka.
