Holašovice si připomínají čtvrtstoletí od zapsání na seznam světového dědictví UNESCO. Vesnice proslulá selským barokem je díky tomu světově proslulá a je doslova magnetem pro turisty. Místní obyvatelé ale poukazují nejen na výhody, ale i nevýhody členství v UNESCO.
Na zachovalý středověký systém sýpek a domů se přijíždějí podívat turisté ze všech koutů Česka i celého světa – a místní obyvatelé jsou na svoji okouzlující náves patřičně hrdí. Potíž ale je, že i když tak může vypadat, není náves skanzenem. Domy jsou obývané, a přestože někteří místní lidé podnikají a z turistického ruchu žijí, vnímají i to špatné, co se zapsáním na seznam UNESCO souvisí.
Jde hlavně o to, že turisté přijedou, porozhlédnou se a hned zase odjedou. „Jsme tranzitní památkou. To znamená, že u nás ti lidé nespí, nepřebývají,“ podotkl starosta Jankova a Holašovic Jan Jílek.
Útrata návštěvníků je tak omezená, jenomže obec nedostává na podporu turistického ruchu žádné stabilní peníze od státu ani od OSN. Přispívá jí kraj a na některé projekty může získat dotace, jinak se ale starají hlavně místní a obec, která z rozpočtu ročně vydává milion korun. Jen provoz informačního centra stojí 400 tisíc.
Turistický nápor je navíc sezonní. Lidé přijíždějí hlavně přes léto, a když jich je na návsi moc, mají místní občas pocit, že ztrácejí soukromí. Turisté se na jejich domy dívají na jejich vkus až příliš důkladně.
Výročí zápisu na seznam UNESCO nicméně Holašovičtí neváhají důkladně oslavit – například i inscenací Prodané nevěsty, jejíž filmová verze se ostatně právě zde v roce 1975 natáčela. Za dva týdny na ni navážou Selské slavnosti – tradice, která vždy zaplní náves a která se po covidové odmlce znovu rozběhla loni.
