Hlučín - 90 let uplynulo ode dne, kdy se německé Hlučínsko připojilo k tehdejšímu Československu. Podle historiků se tato oblast dlouho vyrovnávala s novým československým státem. Jak lidé na připojení ke své nové vlasti tehdy reagovali, si v Hlučíně připomněli historikové, obyvatelé města i jeho okolí. 178 let patřilo Hlučínsko Prusku. Pak přišel rok 1920 a Hlučínsko se připojuje k Československu. V roce 1938 - po podepsání mnichovské dohody ale přechází zpět k Německu. Součástí Československa se Hlučínsko znovu stalo v roce 1945.
Říkali si Moravci. Mluvili česky, ale Německo měli v krvi. Z generace na generaci dědili smysl pro pořádek, rodinu a šetrné hospodaření. Takoví byli Hlučíňané. „Cítím, že opravdu ten kraj a ti lidé tady mají trošku jiný potenciál, než měli lidé v těch okolních vesnicích a okolních městech,“ tvrdí rektor Ostravské univerzity a zároveň obyvatel Hlučína Jiří Močkoř.
Na „cestování“ Hlučínska mezi Německem a Československem tam a zpět si někteří obyvatelé stále pamatují. „My jsme se museli honem přeorientovat. Na raz česky, raz německy, já mám čtyři třídy české a potom německé. Tak co, jsme se naučili, tak jsme zas zapomněli,“ vzpomíná obyvatelka Hlučína Hildegarda Tomisová.
Po připojení Hlučínska k nově vzniklému Československu se ale místním lidem příliš nedařilo. Nemohli najít práci, a proto ji opět hledali v Německu. „Československo jako takové nenabídlo práci, dokonce měli problém pracovat v hutích a dolech na Ostravsku, tak lidé zase směřovali spíše k tomu, kdo jim lépe zaplatil a dal na chléb,“ říká starosta Hlučína Bernard Ostárek. Nespokojenosti lidí využil Adolf Hitler a území znovu připojil k říši. Ihned klesla nezaměstnanost. Optimismus ale opadl v okamžiku, kdy lidé dostali povolávací rozkazy do německé armády. Celkem narukovalo 12 tisíc mužů. Čtvrtina z nich už domů nedorazila. Pět tisíc dalších se vrátilo zraněných nebo s podlomeným zdravím. Po skončení války přišel odsun Němců a Hlučínsko muselo opustit asi pět procent obyvatel.
