Praha - Srovnat se zemí a vybudovat sídliště. S asanačním plánem se tak díval na Žižkov minulý režim. Amatérská fotografka se tehdy rozhodla atmosféru ohrožené části města zachytit. „Procházeli jsme starý Žižkov a chtěli jsme zachytit poslední zbytky atmosféry těch domů,“ vypráví autorka fotografií Helena Šulcová, která teď snímky ve spolupráci s žižkovskými patrioty vystavuje v galerii místní kavárny Saturnin.
Architekt Vavřík se koncem osmdesátých let pokoušel otevřít debatu o asanaci a vysloužil si nálepku „živlu, který je třeba zlikvidovat“. „My jsme byli čerstvě po škole, čtyři rozhněvaní architekti. Už tenkrát jsme definovali, že Žižkov je Malá Strana tohoto břehu Vltavy,“ vzpomíná Vavřík.
Také ulice, kde se nachází kavárna Saturnin, kde autorka dnes vystavuje své snímky, měla během jedné z fází asanace zmizet. Nahradit je měla široká dálnice a paneláky, tak jako se to stihlo realizovat třeba jen o několik set metrů dál, v okolí Komenského náměstí. „Takzvaná třetí etapa měla zlikvidovat všechno až k Bulharu,“ doplnil Vavřík. Výstava fotografií ani tak nežehrá na plány minulého režimu, jako spíš oslavuje, že většina čtvrti zůstala nakonec zachovaná.
Žižkov stejně jako další bývalá průmyslová pražská předměstí – Smíchov, Holešovice či Karlín – vznikl ve druhé polovině 19. století. V roce 1860, kdy byl Žižkov ještě součástí Vinohrad, žily na jeho pozdějším území za východními pražskými hradbami jen desítky lidí, zato před první světovou válkou jich bylo už 70 tisíc.
Genia loci starého Žižkova vytvořil starosta a stavební podnikatel Karel Hartig. Uvádí se, že neměl žádné urbanistické znalosti, a tak pavlačové domy stavěl, jak ho napadlo. Vznikla tak jedinečná čtvrť – ovšem v letech 1881–1922 byla samostatným městem. Částečně zanikla v 80. letech, kdy se tehdejší pražské vedení rozhodlo asanovat staré domy. Po revoluci bylo bourání zastaveno, a tak kus starého Žižkova ještě zbývá.
