Když se řekne Most, vybaví se většinou hnědouhelné doly. Jsou všude v okolí, ať už bývalé, nebo stále aktivní. Budoucnost města je ale možná překvapivě v turistickém ruchu, vzniká tam jedna z největších rekreačních zón v zemi. Bývalé doly se při rekultivaci zatopily vodou; vznikla nádrž Milada či jezero Most. Samotné město by pak podle ředitele Institutu pro sociální inkluzi mělo získat do svých rukou byty zprivatizované v minulosti. Situaci v Mostě se věnovalo mimořádné vydání pořadu Devadesátka ČT24 vysílané živě z restaurace Severka.
Fenomén Most! Město poháněné hnědým uhlím vidí budoucnost v turistice
Události: Historie i budoucnost města Most (zdroj: ČT24)
„Doufám, že o Most se začnou lidé trošku víc zajímat, přijedou se k nám podívat, zjistí, že to město není tak úplně jak v seriálu,“ říká primátor Jan Paparega.
Ředitel Institutu pro sociální inkluzi Martin Šimáček ve vysílání upozorňoval, že v seriálu pár důležitých informací chybí. Třeba že ve městě před 15 lety došlo k masivní privatizaci bytů – právě do nich se stěhují noví a noví nájemníci. „Co se musí stát: byty se musí dostat zpět do vlastnictví města, a zároveň se musí mnohem, ale mnohem posílit vše okolo bydlení. To znamená sociální práce, řešení dluhů,“ upozorňoval Šimáček v mimořádné 90′ ČT24.
Podle něj je ve městě zhruba dvojnásobné procento lidí v exekucích, než je v celém Česku. „Nemáte tady k tomu adekvátní sociální práci nebo poradenství při dluhových problémech. To všechno se sem musí dostat, místo debat, jestli se snad zkrouhnou dávky a kolik.“
Mimořádná 90′ ČT24: Fenomén Most! (zdroj: ČT24)
S Martinem Šimáčkem souhlasí i primátor Paparega: „Zprivatizovaný bytový fond se musí dostat zpátky do rukou města, které bude moci ovlivňovat skladbu obyvatel. Teď ten nástroj nemáme.“
Ve městě se prý osvědčili asistenti prevence kriminality. „My jich máme v problémových lokalitách několik a chodí – byť to není represivní složka – a mluví s těmi lidmi. V Chanově působí pan Bažo, který hraje i v seriálu Most! Já myslím, že je to taková prodloužená ruka naší městské policie,“ dodává mostecký primátor.
Okolí města se proměňuje, v budoucnu má lákat turisty
Těžba uhlí pomalu patří minulosti a okolí Mostu se začíná proměňovat. Stejnojmenné jezero zatopilo po těžbě uhlí plochu 309 hektarů, po obvodu měří zhruba deset kilometrů a maximální hloubka je 75 metrů. Nedaleká Milada je pak o něco menší: rozlohu má 252 hektarů, maximální hloubka je skoro 25 metrů.
Jezero Milada se stalo hned po svém otevření na jaře roku 2015 jednou z hlavních atrakcí regionu. Místu ale dodnes chybí zázemí. Dobrovolný svazek obcí tak ve spolupráci se státem pokračuje ve zvelebování areálu.
Pod vodou skončí bývalé hnědouhelné lomy
U jezera Most mají vzniknout oblázkovo-písčité pláže, sportoviště, mola a přístav pro dvacet bezmotorových lodí. Rekultivace území kolem jezera se ale letos zkomplikovala, podloží je plné vody, a tudíž nestabilní.
„Projekt sice s hladinou spodní vody počítal, nikdo ale nepředpokládal, že se objeví už třicet centimetrů pod povrchem,“ vysvětlil vedoucí odboru veřejných zakázek města Most František Jirásek.
Město už oznámilo, že kvůli komplikacím areál neotevře během letošního léta, jak původně počítalo, ale o rok později. „V příštím roce rozhodně otevřeme jezero Most veřejnosti,“ slíbil primátor Paparega.
Dalším místem pro jezero pak bude důl ČSA, kde těžba skončí asi za pět let. Těžba navíc výhledově skončí i v dalších velkolomech, výhledově jich bude zatopeno šest. Ve vzdálenější budoucnosti by mohly být propojeny i vodními kanály.
- Usnesením československé komunistické vlády bylo v březnu 1964 rozhodnuto, že musí starý Most ustoupit milionům tun uhlí: „Vyuhlením mosteckého pilíře a využitím uvolněného prostoru pro výsypku bude výrazně zlepšeno výsypkové hospodářství…“ Ze starého Mostu, majícího více než 750letou tradici, se podařilo zachovat jen přemístěný gotický děkanský kostel a pozůstatky hradu Hněvín. Demolice města definitivně skončily 1. dubna 1987.
- Obrovské zásoby uhlí však byly v okolí města objeveny už v 18. století. V 19. století byla do města přivedena železnice, postaven byl cukrovar, porcelánka, ocelárna, pivovar či městské muzeum. Počet obyvatel se prudce zvýšil.
- Po druhé světové válce byla většina původních, německy mluvících obyvatel z města vysídlena (Most byl v letech 1938–1945 jako součást Sudet připojen k německé říši), na začátku komunistické éry v roce 1948 zde žilo na 45 tisíc lidí. Město mělo sevřené centrum s mnoha gotickými stavbami.
- V roce 1965 začaly demolice starého Mostu a asi pětapadesátitisícové město, které by se dnes mohlo významem historických památek směle měřit s jakoukoli památkovou rezervací v zemi, bylo postupně bořeno po následná více než dvě desetiletí trhavinou. Nejstarší části města byly zničeny již během prvních deseti let.
- V roce 1981 například proběhla demolice budovy divadla z roku 1911, v roce 1972 se poroučel místní pivovar (založen v roce 1470), už koncem 60. let vzal za své i mostecký hřbitov z roku 1853 a v letech 1974–1975 proběhla demolice Oceláren 1. máje, které byly otevřeny v únoru 1914.
- Z památek byl zachráněn pouze gotický děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie (vystavěn v letech 1517–1550), který byl v roce 1975 přesunut po kolejích o 841 metrů. Kostel pak byl znovu vysvěcen v roce 1993.