Američan Kevin Dahlgren si pravomocně odpyká doživotní trest za čtyřnásobnou vraždu svých příbuzných v Brně. Vrchní soud zamítl jeho odvolání, uložena je mu také zabezpečovací detence. Jednání provázela přísná bezpečnostní opatření. Obhájce Dahlgrena tvrdil, že jeho vina nebyla jednoznačně prokázána. Podle znalců Dahlgren trpí závažnou poruchou osobnosti, která významně nesnižuje rozpoznávací a ovládací schopnosti.
Doživotí. Soud potvrdil Dahlgrenovi trest za čtyřnásobnou vraždu v Brně
Soud s Dahlgrenem (zdroj: ČT24)
Shodli se na tom se znalkyněmi z Brna, které posudky vypracovaly již dříve. Dahlgren se znalcům svěřil, že měl chuť zabít dozorce či spoluvězně. Podle nich je vysoká pravděpodobnost opakování činu, navrhli zabezpečovací detenci.
Američana k soudu dovezla eskorta s hodinovým předstihem. Proti původnímu rozsudku se odvolal pouze Dahlgren.
Dahlgren podal odvolání do výroku o vině, trestu i náhradě škody. Odvolací soud si kvůli projednání případu vyžádal na obžalovaného nový znalecký posudek v oboru psychiatrie, který zpracoval primář psychiatrické nemocnice v Bohnicích Jiří Švarc. „Schopnosti rozpoznávací, rozpoznat protiprávnost jednání, jsme hodnotili jako zachovalé. Sám uvedl, že v době činu si uvědomoval, že je to protiprávní a bude potrestán,“ uvedl.
GALERIE
Kevin Dahlgren 23. 3. 2017 u olomouckého vrchního soudu
Obhajoba během jednání poukázala v odvolání například na údajnou nezákonnost důkazů týkající se věcí vydaných z USA. Šlo o kalhoty, na kterých byly zjištěny stopy krve. Podle obhajoby byly vydány dříve, než bylo rozhodnuto o vydání Dahlgrena do Česka. Žalobce Vladimír Kubík to však popřel. „Tyto věci byly vydány v rámci řádné právní moci upravené smlouvou, kterou uzavřela Česká republika s USA 4. února 1998,“ uvedl Kubík.
Obhájce Richard Špíšek napadl i otázku příčetnosti. Krajský soud se měl podle Špíška přiklonit k vyšetřením amerických odborníků, kteří uvedli, že jeho schopnosti byly v době spáchání skutku podstatně snížené až vymizelé. Podle českých znalkyň naopak muž netrpí duševní chorobou, ale těžkou poruchou osobnosti a jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly sníženy jen měrou nepatrnou.
Dahlgren napadl v odvolání i uložení doživotního trestu. Podle obhájce v jeho případě nebyly splněny předpoklady pro uložení výjimečného trestu. Podle obhájce absentuje prý zvlášť zavrženíhodná pohnutka. „Případnou pohnutkou byl jednoznačně jeho duševní stav, jde o vnější okolnost nezávislou na jeho vůli,“ uvedl Špíšek.
Poukázal na to, že náprava a resocializace je sice podle znalců nízká, ale nelze ji s ohledem na věk a možné terapeutické působení vyloučit. Soud prý dostatečně neposoudil polehčující okolnosti - že spáchal trestný čin poprvé, pod vlivem duševní choroby a před spácháním činu vedl řádný život. Poukázal i na jeho relativně nízký věk.
Žalobce Kubík naopak uvedl, že šlo o mimořádně závažný zločin. Podle něj šlo navíc o zavrženíhodný způsob provedení. „Vůči všem čtyřem poškozeným jednal neobyčejně surově a brutálně,“ doplnil Kubík.
Trest se odvíjel také podle posudku
Nový posudek měl osvětlit, zda byl Dahlgren v době spáchání skutku příčetný a zda trpí duševní poruchou. Podle předchozích posudků netrpěl Dahlgren v době činu žádnou závažnou duševní poruchou, a tudíž byl zodpovědný za své jednání.
O vině Dahlgrena není podle soudců pochyb. „Důkazy svědčí o tom, že to byl obžalovaný, kdo poškozené postupně všechny čtyři usmrtil. Usmrtil je úmyslně, jako pachatel příčetný se zcela zachovanými rozpoznávacími a nepodstatně sníženými ovládacími schopnostmi,“ uvedl předseda senátu Jaroslav Holubec.
Podle soudu jsou splněny podmínky pro uložení doživotí. Tou je zvlášť zavrženíhodný způsob činu, soudci poukázali na extrémní míru surovosti a brutality použité při usmrcení obětí. „Postupně, tak jak byly usmrcovány, jim bylo zasazeno 29, 27, 11 a osm ran působících převážně na hlavy a krk obětí, při kombinaci ran sečných a bodných,“ uvedl předseda senátu. Splněna je i podmínka, kterou je zvlášť zavrženíhodná pohnutka. Soudci poukázali na zákeřnost obžalovaného při provedení útoku, i na recidivu obžalovaného a nutnou ochranu společnosti.
Dahlgren v závěrečné řeči vyjádřil nad svým činem lítost. „V době zločinu jsem nebyl schopen jednat racionálně, přesto neexistuje žádná omluva za to, co jsem spáchal,“ uvedl. Mladík se znalcům svěřil, že k činu jej prý vedl vnitřní hlas, který mu říkal, že je vyvolený a že musí přinést krvavou oběť po rodové linii. Hlas mluvil také o Hitlerovi.
Dahlgren podle obžaloby v květnu 2013 zabil v Brně-Ivanovicích všechny členy rodiny, u níž dočasně bydlel – otce, matku a jejich dva syny, z nichž jeden byl nezletilý. Nejdříve zavraždil manželský pár a jednoho ze synů, poté čekal na příchod druhého syna ze školy a v mezičase se pokusil zakrýt část stop – umyl zkrvavené schodiště.
Po usmrcení posledního člena rodiny před spravedlností utekl na vídeňské letiště. Zadrželi jej okamžitě po příletu do Spojených států, a to 23. května na letišti ve Washingtonu na základě zatykače vydaného českými orgány. Americké soudy poté rozhodly o jeho vydání do ČR, kam byl dopraven 31. srpna 2015.
Rozsudek není pravomocný, Dahlgren se na místě odvolal (zdroj: ČT24)
Ve věznici se zvýšenou ostrahou
Dahlgren si svůj trest odpyká ve věznici se zvýšenou ostrahou, soud mu uložil zabezpečovací detenci. Podle trestního zákona totiž po dvaceti letech může zažádat o podmínečné propuštění, pokud by k němu došlo, byl by umístěn do detence. Vedle toho musí mladý Američan uhradit nemajetkovou újmu dvěma pozůstalým ve výši 240 a 170 tisíc korun.
Soud se Dahlgrenovým případem zabýval už loni na přelomu května a června. Tehdy vypovídala psychiatrička Milena Zimulová, která označila Dahlgrena za narcistního člověka, který je zaměřený sám na sebe. Obdobně jej popsala psycholožka Beata Nour Mohammadiová. Podle ní je emočně nestabilní, ctižádostivý a neempatický.
Trpí smíšenou poruchou osobnosti, kdy porucha osobnosti představuje odlišné pojetí toho, jak člověk cítí, jedná, myslí, jak utváří své vztahy s ostatními. Lidé se zvýrazněným narcisismem (jako je Dahlgren) se cítí být oprávnění ke všemu. Mají za to, že běžná pravidla na ně vzhledem k jejich výjimečnosti neplatí.
Obě došly k závěru, že nejhorší je pro něj selhání. Mohammadiová dodala, že od dětství sní Dahlgren o úloze velkého negativního superhrdiny, protože se domnívá, že cesta k zažehnání vnitřních strachů je ta, že se budou bát ostatní. Jeho základní životní motivací bylo udělat něco výjimečného.
Zimulová u Dahlgrena žádnou duševní chorobu nediagnostikovala, hovoří jen o smíšené poruše osobnosti, která mladíkovi způsobuje vnitřní tíseň a emoční nestabilitu. Strádá pocitem, že nedosáhl toho, čeho chtěl – ale zároveň má narcistický pocit výjimečnosti (přemýšlel, jestli není reinkarnací Alexandra Makedonského) a vůči lidem je odtažitý, chladný a neempatický.
Dodala, že rozhodně netrpí retardací, jeho rozumové schopnosti jsou naopak nadprůměrné. Porucha se také projevuje sebevražednými sklony a sklony k sebepoškozování. V případě Dalgrena – dle jeho dřívějšího tvrzení – se projevovalo úvahami o sebevraždě i bitím psa v návalu agresivity. Mladík o sobě měl také uvést, že v posledních letech bral drogy a pil alkohol – o čemž se ovšem protokol FBI nijak nezmiňuje.
GALERIE
Dahlgren