Američan Kevin Dahlgren je vinen z vraždy čtyř příbuzných v brněnských Ivanovicích. Rozhodl o tom brněnský krajský soud, mladíka nepravomocně odsoudil na doživotí ve věznici se zvýšenou ostrahou. Podle obžaloby i soudních znalců ho k činu vedla frustrace narcise, který se není schopný vyrovnat s osobním selháním. Dahlgren se proti rozsudku odvolal.
Za čtyřnásobnou vraždu dostal Dahlgren doživotí
„Kevin Dahlgren je vinen, že se v rodinném domě v Brně-Ivanovicích rozhodl usmrtit všechny členy rodiny jako reprezentanty pro něj frustrujících požadavků,“ oznámil soudce Krajského soudu v Brně Michal Zámečník. „Spáchal zločin vraždy, a za to se odsuzuje k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí,“ doplnil.
Dahlgren si svůj trest odpyká ve věznici se zvýšenou ostrahou, soud mu uložil zabezpečovací detenci. Podle trestního zákona totiž po dvaceti letech může zažádat o podmínečné propuštění, pokud by k němu došlo, byl by umístěn do detence. Vedle toho musí mladý Američan uhradit nemajetkovou újmu dvěma pozůstalým ve výši 240 a 170 tisíc korun.
K činu došlo v květnu 2013, když (tehdy bezmála jednadvacetiletý) Dahlgren pobýval u svých brněnských příbuzných. Nejdříve zavraždil manželský pár a jednoho ze synů, poté čekal na příchod druhého syna ze školy a v mezičase se pokusil zakrýt část stop – umyl zkrvavené schodiště. Po usmrcení posledního člena rodiny před spravedlností utekl na vídeňské letiště. Zadrželi jej okamžitě po příletu do Spojených států.
Vyhlášení rozsudku v případu Kevina Dahlgrena
Motiv? Vlastní ego
Při hledání motivace se soud přiklonil k předchozím vysvětlením soudních znalců. Podle nich je Dahlgren samolibý narcis bez empatie, kterého frustruje vlastní neschopnost naplnit své životní cíle. „Obžalovaný si tímto činem řešil osobní problémy s vlastním egem,“ okomentoval rozsudek Zámečník.
Žádnou psychickou poruchou podle soudu, znalců ani obžaloby v době činu netrpěl; pokud by tomu tak bylo, nemohl by zametat stopy, převzít balík od pošťačky ani odjet do centra Brna, kde si bez pozornosti okolí objednal taxi na letiště ve Schwechatu a vyměnil peníze v bance.
„Těchto racionálních kroků by nebyl schopen. Obžalovaný je stižen smíšenou poruchou osobnosti, což neznamená, že by za své chování nenesl odpovědnost a že by v době spáchání trestného činu nebyl příčetný,“ dodal soudce.
Soud: Není naděje nápravy
Ve svém rozhodování se justice neopírala o přímý, ale řetězec nepřímých důkazů. Násilné vniknutí do domu se neprokázalo, neztratily se žádné cennosti a rodina obětí neměla žádné nepřátele – nikdo jiný než Dahlgren čin spáchat nemohl: „Obžalovaný se v inkriminovanou dobu pohyboval po domě, na jeho kraťasech se našla krev všech obětí, která se tam dostala dopadem krevních kapek, nikoliv otěrem.“
K doživotnímu rozsudku přistoupil soud proto, že mladík zabíjel zvlášť zavrženíhodným způsobem, se zvlášť zavrženíhodnou pohnutkou a s těžko napravitelným následkem: brutálním způsobem vyvraždil jednu kompletní, fungující rodinu, která na něj byla milá a nic zvláštního po něm nevyžadovala.
„Není naděje, že by pachatele bylo možné napravit trestem odnětí svobody na dvacet až třicet let,“ doplnil soudce Zámečník s tím, že Dahlgren má zvýšené sklony k agresivitě a přestože se momentálně nejeví jako nebezpečný, je pravděpodobné, že by v budoucnu reagoval na svůj stres a úzkost opět agresivně.
Dahlgren se na místě odvolal
Soud se tak přiklonil na stranu obžaloby, doživotní trest navrhovala pro Dahlgrena v závěrečné řeči státní zástupkyně Ludmila Doležalová. „Pomohlo nám to, že se nám v počátku podařilo zachytit svědectví lidí z okolí, když si pamatovali rozhodná data, tak abychom mohli zmapovat pohyb obžalovaného, a kdy poškození ještě žili,“ uvedla k rozsudku Doležalová.
Obhájce argumentoval Dahlgrenovou sníženou příčetností a posudky amerických odborníků, podle kterých nemůže být za své činy odpovědný. Pro svého klienta žádal zproštění obžaloby, případně přihlédnutí k jeho psychickému stavu. „Obžalovaný s rozhodnutím soudu není ztotožněn a z toho důvodu jsem za něj na místě podal odvolání proti všem výrokům rozsudku,“ okomentoval rozhodnutí soudu advokát Richard Špíšek. Dahlgren zatím zůstává ve vazbě.
Rozsudek si v soudní síni vyslechli také Dahlgrenovi rodiče. Po konci líčení jeho otec Wayne Dahlgren uvedl, že stále věří, že jejich syn je nevinný, a že využijí všech legálních prostředků, aby dosáhli spravedlnosti. „Jsme z rozsudku velmi zklamaní. Jsem smutný, že soudce a čeští lékaři nevyslyšeli Kevinovo volání o pomoc,“ vedl Wayne Dahlgren.
V případě, že by Dahlgren s odvoláním neuspěl, tak by podle svého advokáta preferoval výkon trestu ve Spojených státech. A to jednak kvůli blízkosti rodiny, jednak kvůli jazykové bariéře. Dahlgren by ale musel o výkon trestu v USA zažádat, oba státy by se na úrovni ministerstev musely dohodnout na podmínkách a pak by to musel ještě posvětit brněnský krajský soud. Podle Úmluvy Rady Evropy o předávání odsouzených osob by pak Spojené státy americké délku trestu musely dodržet.
Toužil se stát negativním superhrdinou
Soud se Dahlgrenovým případem zabýval už na přelomu května a června. Tehdy vypovídala psychiatrička Milena Zimulová, která označila Dahlgrena za narcistního člověka, který je zaměřený sám na sebe. Obdobně jej v úterý popsala psycholožka Beata Nour Mohammadiová. Podle ní je emočně nestabilní, ctižádostivý a neempatický.
Obě došly k závěru, že nejhorší je pro něj selhání. Mohammadiová dodala, že od dětství sní Dahlgren o úloze velkého negativního superhrdiny, protože se domnívá, že cesta k zažehnání vnitřních strachů je ta, že se budou bát ostatní. Jeho základní životní motivací bylo udělat něco výjimečného.
V úterý o svých duševních problémech promluvil i Dahlgren. „Byly to ničivé myšlenky, nepovažoval jsem je za své. Nebyl jsem schopný žít se svou myslí,“ vypověděl u soudu. Zatímco své psychické problémy popisoval několik minut, k událostem v brněnských Ivanovicích se vyjádřil krátce – řekl, že je to tragédie. Dodal, že jediné, co nyní chce, je se léčit.