Praha - Středočeské dvouměstí Brandýs nad Labem-Stará Boleslav spojuje celkem sedm mostů. Nyní jsou ale od sebe obě části odděleny, neboť jeden most je v rekonstrukci a další přes hlavní tok Labe čeká demolice. A to přesto, že se jedná o jeden z mála dosud zachovalých silničních mostů ocelové konstrukce z roku 1878, neboť ministerstvo kultury jej nezapsalo jako kulturní památku. To se nelíbí místním občanům, kteří se most snaží zachránit, protože dle jejich názoru by rekonstrukce vyšla levněji než stavba nového. O tom ale nechce Středočeský kraj coby investor ani slyšet.
Demolice mostu v Brandýse - nutnost, nebo plýtvání?
„Ten most je tady přes 100 let a je s tím městem určitým způsobem srostlý. Ale bohužel, jak jde vývoj, tak on dnes už dopravě nestačí. I kdyby byl zrekonstruován do své původní únosnosti, tak není schopen tu dopravu převzít. A to ani nepočítáme s tím, že by to mělo být trvale na těžkou dopravu. Ale on musí tvořit i eventuální náhradní most, kdyby došlo k nějakému problému na rychlostní silnici R10,“ vysvětluje starosta Brandýsu nad Labem – Staré Boleslavi Ondřej Přenosil.
Podle historičky průmyslové architektury ČVUT Vladislavy Valchářové most má jednak hodnotu historickou, jako doklad umu stavebního inženýrství konce 19. století, tak i urbanistickou v rámci městské památkové zóny Brandýs nad Labem. Most se však za 133 let své existence dočkal jen minima oprav, a tak se Středočeský kraj po povodních v roce 2001 rozhodl místo rekonstrukce postavit rovnou nový. „Výběrové řízení probíhalo v roce 2008 a v roce 2009 byla soutěž uzavřena. Vyhrála nejlevnější nabídka, sdružení Brandýs třináct, za cenu sto osmdesát jedna milionů korun,“ tvrdí vedoucí odboru dopravy Středočeského kraje Pavel Čihák.
Středočeský kraj opravuje soumostí všech sedmi mostů mezi Brandýsem a Starou Boleslaví, z nichž nejdražší je právě zmíněný most přes hlavní tok Labe za téměř 220 milionů korun. Odpůrcům demolice se ale tato cena zdá vysoká a tvrdí, že by rekonstrukce původního mostu vyšla levněji. „Máme na to udělanou studii, která dokazuje, že by tato koncepce byla minimálně o osmdesát milionů levnější. Bohužel nakonec výsledek je ten, že ta stavba je předaná, a teď jsme vlastně těsně před demolicí mostu. Bohužel, zase za tím jsou evropské peníze a není třeba šetřit,“ je přesvědčen iniciátor záchrany mostu Otmar Průša.
Město a kraj se ve využitelnosti mostu neshodují
Podle Pavla Čiháka nikdo neuvažoval o tom, že by došlo k opravě mostu, neboť ocelová konstrukce je na hranici životnosti. Nejde prý jen o samotnou konstrukci, ale jde i o pilíře a podpěry, které potřebují celkovou rekonstrukci. „Nám jde hlavně o to, abychom mohli přes to soumostí, které tam vzniká, jezdit. Nejde jen o osobní dopravu, ale i základní dopravní obslužnost. To znamená, aby přes něj přejížděly autobusy,“ objasňuje Čihák.
„Jsou tady veliké obavy, aby se na mosty nevrátila těžká automobilová doprava. Ale potom to určitě bude věcí nás a krajského úřadu, abychom udělali taková opatření, aby těžké automobily tudy nejezdily,“ říká starosta Přenosil. Kraj naopak vidí únosnost mostu pro nákladní dopravu jako velké plus. „Zaprvé jde o přejezd těžší techniky. Nemusí tu být žádné omezení, až uděláme nový most. Dále v blízkosti mostu je autodopravce, který provozuje autobusovou dopravu, takže tímto my dopravní podmínky zlepšíme, a to je to zásadní,“ obhajuje postoj kraje Pavel Čihák.
Petice občanů ministerstvo kultury neobměkčila
Martin Kadrman:
„Ten most přežil dvě světové války, přežil komunismus, a hrozí mu, že nepřežije novodobé dějiny českého státu. Nikoliv proto, že by byl ve špatném technickém stavu, ale proto, že někdo chce prosadit dražší a pro něho ekonomicky zajímavější variantu.“
Aby mohl být stávající most opraven, inicioval Otmar Průša petici za jeho záchranu a spolu s dalšími občany Brandýsa nad Labem se obrátil na ministerstvo kultury, které by zapsáním mostu jako památky mohlo demolici odvrátit. „My vlastně navrhujeme to, aby ten most byl zapsán na ministerstvu kultury jako památka chráněná státem. Vzhledem ke kontextu ostatních staveb, například Roškotovy elektrárny a dalších památek, je to místo, které se kvalitou blíží památkové rezervaci. A je veliká škoda, jenom proto, že tady je to okolí zanedbáno, si to neuvědomit včas a nepojmout tu rekonstrukci citlivě tak, aby ten most zůstal jako památka, zachována městu i do budoucna.“ nastiňuje záměr aktivistů Průša.
Most je cenný i podle odborníků na industriální architekturu, kteří jeho konstrukci řadí mezi stavby, jako je torzo Ivančického viaduktu, Petřínská rozhledna nebo Průmyslový palác na pražském Výstavišti. „Jedná se o silniční most příhradový ze 70. let 19. století vyrobený v mostárně v Sobotíně. Těch nýtovaných konstrukcí vůbec se zachovalo málo a ty, co se zachovaly, jsou mladší, jako třeba Průmyslový palác. Takže z historického hlediska to je skutečně unikát.“ vysvětluje Vladislava Valchářová z ČVUT.
Iniciativa pro záchranu mostu podala návrh na zápis mostu jako kulturní památky v létě roku 2008. Ministerstvo kultury se i vzhledem k tomu, že most památkovou hodnotu skutečně má, návrhem zabývalo celé dva roky.
Stanislav Brunclík, ministerstvo kultury:
„Po posouzení mnoha odborných posudků došli odborníci odboru památkové péče k závěru, že v případě, kdyby se ten most opravoval, což je na první pohled jako naprosto nutné a evidentní, tak by v nejlepším případě vznikla kopie. Kopie nemůže být v žádném případě kulturní památkou, protože ztratí ten takzvaný základní znak, a to je autenticita.“
„Co skutečně hoří, tak jsou ty ocelové části té konstrukce, které samozřejmě po sto třiceti letech, je logické, určitou újmu zaznamenaly. Jednoznačně by se nejednalo o kompletní repliku,“ tvrdí Martin Kadrman z Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR. Vladislava Valchářová s tímto názorem souhlasí. „Tím, že nahradíte ty nejohroženější části novotvary, tak tím ještě neničíte tu autenticitu. Vlastně dáte najevo, že tady to bylo nejohroženější, tam jste to nahradila. Ten celek je jako takový zachován,“ domnívá se.
I když se zastánci rekonstrukce pokusili na poslední chvíli most zachránit, demolici se tak stejně nevyhne. „Koncem loňského roku jsme předali staveniště dodavateli, který zahájil přípravné práce. Koncem března sneseme ocelovou konstrukci a zahájíme stavbu samotnou. Dojde k rozřezání a celá ta ocelová konstrukce se dá do kovošrotu,“ uzavírá vedoucí odboru dopravy Středočeského kraje Pavel Čihák.