Plasy - V rámci letního seriálu míříme tentokrát do kláštera v Plasích na severu Plzeňska. Místní hodnotné depozitáře nemá běžný návštěvník šanci spatřit. Slouží totiž jen pro vědecké účely. Česká televize ale dostala možnost patnáct místností naplněných historickými sbírkami prozkoumat. Plaský klášter z dvanáctého století ukrývá až 10 tisíc artefaktů z různých hradů a zámků Plzeňského kraje.
„Každá věc je nějakým způsobem vzácná a unikátní, asi bychom těžko vybírali jednotlivý předmět, který bychom označili za ten nejvzácnější, nejkrásnější. Můžeme jistě vyzdvihnout například pozlacená renesanční křesla, jsou tu téměř nejstarší,“ uvedl kastelán Pavel Duchoň. Hodnota takového křesla přesahuje tři sta tisíc korun.
Historické předměty v plaských depozitářích jsou uloženy podle materiálu v přesných klimatických podmínkách tak, aby nepodléhaly zkáze. Další unikáty nabízí třeba depozitář kovů. Kastelán ukazuje třeba dutý barokní talíř z konce osmnáctého století. Představuje kuriozitu proto, že má na okraji klínek, po jehož odsunutí se dala lít otvorem do talíře teplá voda, čímž jídlo zůstávalo déle teplé.
Depozitář v Plasích má i tzv. karanténu, kam přichází všechny předměty před uložením do depozitů. Právě tady se zbavují například plísní nebo dřevních škůdců.
Kromě depozitářů je obvykle před zraky návštěvníků ukryta další vzácnost, a to je vodní a vzdušný systém kláštera. Vodní systém pod budovou činí z kláštera nevídaný unikát. „Celý systém spočívá v tom, že je zatlučeno pět tisíc sto dubových kůlů na trámový rošt a teprve nad tím je vyhnána budova konventu, tedy základové zdivo,“ vysvětlil Pavel Duchoň.
Podle cisterciáckých zvyklostí je totiž klášter založen v údolní nivě řeky Střely, která svým meandrem vymezuje hranici areálu na jižní a západní straně. Kvůli bažinaté půdě byly základy konventu zpevněny právě dubovými kůly zatlučenými do země. Přes ně byl položen trámový rošt a teprve na něj vystavěno zdivo budovy. Aby rošt nezačal hnít a budova se propadat, byla do základů přivedena voda z několika pramenů, která zamezila přístupu vzduchu ke dřevu, a to de facto zkamenělo.
Stav hladiny a kvalita vody se musí kontrolovat až čtyřikrát denně. Pokud by se voda ze základů vypustila, celý klášter by se zřítil. „Bez vody se klášter zřítí, což nám říká i nápis (“aeDIfICIVM hoC sIne aqVIs rVet„, pozn.red.), který je vzadu i v královské štole… Je zároveň chronogramem a říká nám rok 1720, kdy byl položen druhý základní kámen téhle budovy,“ poodhaluje důmysl stavitelů kastelán. Dutá obvodová zdiva pak náleží k vzdušnému systému, dá se jimi i procházet kolem rajského dvora.
