Ostrava – Fotbalový Baník právě teď prožívá období, které může rozhodnout nejen o jeho setrvání mezi nejlepšími týmy v zemi, ale i faktické existenci. Celý baníkovský národ s napětím očekává, zda se město Ostrava rozhodne mistra z ročníku 2003/2004 zachránit od téměř jistého krachu, nebo ho ponechá vlastnímu osudu. To vše se děje v atmosféře, kdy fotbalová asociace aktuálně klubu neudělila prvoligovou licenci pro příští fotbalový ročník. Pro obyvatele moravskoslezské metropole je ovšem Baník mnohem víc než jen fotbal.
Baník Ostrava se topí v dluzích. Někdejší proslulá líheň talentů finančně skomírá a ani měnící se řada vlastníků zatím nedokázala postavit klub na nohy. Čtyřnásobný ligový mistr měl několik sezon v čele sportovního podnikatele Tomáše Peteru, který loni v únoru klub odprodal společnosti Baník Invest za pouhých 800 korun. Firma balík 95 procent akcií za tuto částku koupila s tím, že kupní smlouva zahrnovala převzetí dluhů do výše 100 milionů korun.
Až audit, který skončil na sklonku minulého roku, ale ukázal, že skutečná díra v hospodaření klubu je mnohem hlubší, než noví majitelé při vstupu předpokládali. Dluhy Baníku bankám, bývalým hráčům a jiným společnostem byly vyčísleny nakonec na přibližně 170 milionů korun a předseda představenstva Petr Šafarčík proto na bývalé vedení Baníku podal žalobu.
100 milionů, nebo insolvence
Ostravští zastupitelé mají při záchraně Baníku před sebou tři možné varianty. První je odkup nemovitostí, jež jsou součástí fotbalového areálu na Bazalech, který by přišel na 111,5 milionu korun, druhou možností je koupě akciové společnosti Bazaly, jejíž cena je vyčíslena na 119,7 milionu korun. Podle posledního vyjádření primátora Kajnara město zatím preferuje levnější variantu - odkup stadionu.
Nelze však vyloučit ani poslední možnost, tedy že Ostrava z účasti na konsolidaci klubu úplně odstoupí. Poté by podle zpráv z klubu následovalo vyhlášení insolvence. Pokud by město klubu pomocnou ruku nepodalo, oslovil by Baník věřitele s nabídkou odpisu 70 procent dluhů, ale v případě jejich negativního stanoviska by sám sebe patrně poslal do insolvenčního řízení. Někteří radní ovšem tento krok nepovažují za fatální. „Baník by spadl do konkurzu, z něho by ho mohlo za zlomek peněz koupit město. Klub by se tím pádem očistil,“ řekl deníku Sport zastupitel za hnutí Ostravak Leopold Sulovský.
Ačkoliv Šafarčík a spol. slibují, že neutěšenou ekonomickou situaci společnosti víceméně stabilizovali, zároveň naznačují, že bez finanční pomoci města Ostravy mohou fotbalisté skončit v insolvenci (více viz rámeček 100 milionů, nebo insolvence). Bez finančních záruk ze strany radnice, popřípadě vstupu města do akcionářské struktury klubu, banky nenavýší své provozní úvěry a ani klubu neposkytnou nové půjčky. Mimořádně se má o budoucnosti Baníku jednat na ostravské radnici 20. května, tedy jediný den před definitivním verdiktem fotbalového svazu o prvoligové licenci.
Opakované odklady politického řešení vyvrcholily úterním rozhodnutím Licenční komise FAČR, která Baníku jako jedinému z elitních českých klubů neudělila licenci povolující nastoupit v dalším ročníku tuzemské Gambrinus ligy. „Závazky po lhůtě splatnosti vůči fotbalovým klubům, závazky po lhůtě splatnosti vůči zaměstnancům, daňovým orgánům a orgánům sociálního zabezpečení a (Baník) nedodržel schopnost pokračovat v činnosti jako zavedený podnik,“ vypočítal fotbalový orgán důvody neudělení licence. Slezané se ale mohou do 21. května odvolat k Licenčnímu tribunálu, který vzápětí jako druhoinstanční orgán definitivně rozhodne o tom, zda Baník licenci obdrží.
Víc než fotbal
Pokud by k odebrání licence nakonec došlo a fotbalisté by museli příští sezonu zahájit ve třetí lize, pro místní fanoušky by to byla učiněná katastrofa. Pro mnoho z nich je totiž Baník mnohem víc než jen obyčejný klub. Modrobílý fotbal se vedle hornických dolů, po jejichž slavné industriální éře už zůstaly jen opuštěné těžní věže a vysoká nezaměstnanost, nesmazatelně zaryl do kulturního povědomí kraje. Zapálení fanoušci vymýšlejí na české prostředí pozoruhodné choreografie, chorál Baníčku, my jsme s tebou se stal neoficiální hymnou celé Ostravy a pokřik Baník, pičo! lze pravidelně zaslechnout i mimo ochozy stadionů.
Pád nejoblíbenějšího klubu Moravy a Slezska by byl nejen sportovním neštěstím, ale zásadní dopad by měl i na celospolečenskou atmosféru v kraji, jenž se kromě kritické ekonomické situace navíc musí vypořádávat s jedním z nejhorších životních prostředí v zemi. V případě insolvence firmy jménem FCB by totiž podle všeho neskončil jen ligový A-tým mužů, ale všechny týmy, které v rámci Baníku existují, včetně mládežnických družstev.
Primátor Ostravy Petr Kajnar (ČSSD):
„Ostravu si bez Baníku nedovedu představit. Patří k němu stejně jako třeba filharmonie a divadla. Všechno jsou to pilíře zábavy. A pokud by hrál Baník jen druhou ligu, považoval bych to za katastrofu. Celý náš region má stále spoustu problémů, možná pro někoho i zásadnějších, než jsou jen fotbal a kultura. Ale byla by velká škoda o jeden z důležitých fenoménů přijít.“
Funkcí fotbalových klubů není jen vychovávat skvělé fotbalisty, ale hlavně na Ostravsku je patrné, že míč a zelená tráva jsou jednou z možností, jak udržet děti dál od jiných nešvarů, kterých je v chudém kraji plno. Uvědomuje si to například největší zaměstnavatel v kraji, společnost Vítkovice Machinery. „Každý nemá takové štěstí, aby to dotáhl až do Bundesligy, a měl tak milionové příjmy. Nám jde i o ty, kteří budou brát fotbal jako radost a vyplnění volného času. Pro ně chceme pomoci vytvořit podmínky nejen sportovní, ale třeba pomoci i s jejich vzděláním,“ prohlásil šéf strojírenského gigantu Jan Světlík při loňském podpisu sponzorské smlouvy.
Fenomenální oblibu odrážejí i čísla návštěvnosti. Zatímco jinde v republice chodí na prvoligovou kopanou průměrně čtyři a půl tisíce lidí a výjimkou nejsou ani poloprázdné stadiony s tisícovkou diváků, na ostravských Bazalech se schází 6 tisíc lidí. A když se před pár lety dařilo, tak pravidelně chodil trojnásobek fanoušků. Věrnost v poslední době prokazují i bývalí odchovanci Baníku se zkušenostmi ze zahraničí. Comeback dvou exreprezentantů Václava Svěrkoše a Marka Jankulovského sice zhatila vážná zranění, jako mesiáše však nyní fanoušci oslavují hvězdný návrat Milana Baroše, který svými góly odvrací sportovní sestup týmu.
Právě příklad Baroše, který klubu při loňských oslavách 90 let Baníku věnoval milion korun a svůj dvacetitisícový plat i s prémiemi do koruny posílá na podporu ostravské fotbalové mládeže, ukazuje, že osud milovaného Baníčku není bývalým hráčům lhostejný. Kolem dalšího někdejšího kanonýra Václava Daňka se už minulý rok v březnu shromáždilo fanouškovské uskupení Baník Baníku.
„Važme si symbolů“
Občanské sdružení Baník Baníku chce kromě příspěvků k záchraně a opětovnému vzestupu ostravského klubu pomáhat s opravami Bazal a výstavbou nového mládežnického centra. Do budoucna fanoušci plánují i získání majetkového podílu v klubu. Za první čtyři měsíce fungování spolek, kde každý z členů při vstupu musel zaplatit příspěvek minimálně tisíc korun, přilákal 113 příslušníků a za celý minulý rok se na účtu nashromáždilo přes 340 tisíc korun.
Nejvýrazněji o sobě občanské sdružení, v němž kromě Daňka s Barošem působí i bývalí reprezentanti Luděk Mikloško, Jan Laštůvka či Tomáš Galásek, nechalo slyšet loni v říjnu, když i navzdory deštivému počasí dokázalo na ostravské náměstí za záchranu klubu přitáhnout asi čtyři stovky lidí. Před radnicí, kde příznivci slezského klubu žádali vedení města o zapojení se do věci, vystoupila i další osobnost, která je s kulturním fenoménem Baníku spjata. „Bazaly, to je Ostrava, Ostrava, to jsou Bazaly. Zbořit se dá všechno, zbořit se dá i tady ta radnice a postavit nová na Karolíně. Ale co zůstane z naší Ostravy? Važme si svých symbolů, važme si Bazalů, važme si Baníku,“ popsal známý písničkář a velký fanoušek Baníku Jaromír Nohavica, co fotbal „pro černá srdce republiky“ znamená.
Zachráníme ještě jednou? Bez města to prostě nejde
Ještě prozaičtější cíle má poměrně masivnější akce Zachraňme Baníček, kterou nedlouho po vstupu do ostravského klubu spustili noví majitelé. Ke stabilitě klubu a zejména na modernizaci stadionu na Bazalech mohli na transparentním účtu přispět dobrovolní dárci libovolnou částkou. Do banky chodily peníze ze všech různých zdrojů. Vedle jednotlivců a větších sponzorů například 50 tisíc přidal regionální politik, jehož strana jinak se záchranou klubu nesouhlasí, 185 tisíc vyneslo dobrovolné vstupné na jedno z ligových utkání a půl milionu korun z odměn se po blamáži na konci minulé sezony vzdala hráčská kabina.
Úsilí se nakonec vyplatilo. Kampaň během necelého roku vybrala přes dva miliony korun, z nichž větší část byla následně předána na rekonstrukci hrací plochy, která vyšla na 13,5 milionu korun. Bez této opravy by dodatečné udělení licence minulý rok bylo nemyslitelné a ostravský klub by jinak musel letošní sezonu odehrát na stadionu ve Vítkovicích.
Ani letos zápal baníkovců neupadá, během posledních dvou měsíců fanoušci nasbírali téměř po stokorunách přes devadesát tisíc korun, a současná úroveň se tak pohybuje kolem částky 110 tisíc. Majitelům i těm nejzarytějším příznivcům je ovšem zřejmé, že ani tyto nadšenecké iniciativy na dluhy, které jsou o řády vyšší, výrazný vliv mít nebudou. Jako klíčový tím pádem v celé záležitosti zůstává postoj ostravských politiků. „Baníku jako regionálnímu fenoménu k záchraně nebude stačit pouze aktivní zapojení fanoušků, nýbrž také regionálních sponzorů a města Ostravy,“ konstatoval v minulosti šéf Baníku Šafarčík.
