Volební výsledky ze zámoří zapadají do rámce vývoje západního světa posledních měsíců. Jen – jak je pro Ameriku zvykem – přidávají tomuto trendu nový, mohutnější rozměr. V některých ohledech jsou tyto volby mimořádné, ale jinak celkem zapadají do logiky vývoje amerického prezidentství. Jejich nejpozitivnějším kladem je porážka všeho toho, co reprezentuje Hillary Clintonová. Kdo naopak vyhrál, to teprve poznáme.
V akceptačním projevu mluvil nově zvolený prezident Donald Trump velmi podobně tomu, jak hovořil v listopadu 1932 Franklin Delano Roosevelt. Takové přirovnání by Trumpa asi dvakrát netěšilo, ale ta podobnost přímo bila do uší. Bude zajímavé sledovat, jakou cestou se skutečně vydá po svém zvolení a zejména po lednové inauguraci.
Je velmi pravděpodobné, že Trump od roku 2017 bude něco naprosto odlišného od Trumpa z předvolební kampaně. Američané zvolili přímo proti doporučení ze všech myslitelných stran, doma i v zahraničí. Jde vlastně o jasnou volbu proti převažujícím hlasům těch, kteří vytvářejí takzvané veřejné mínění.
Nejde o nic ahistorického a výjimečného – vzpomeňme na druhou volbu George W. Bushe, kdy západní svět nechápal, jak je možné dát podruhé hlas někomu takovému. Globální překvapení, a tady slova míří i proti autorovi tohoto textu, vypovídají více než cokoliv jiného primárně o neporozumění faktorům, které hrají roli při rozhodování amerických voličů.
Úspěch mediálních poradců
Dnešní výsledek dává za pravdu těm, kteří pracovali na mediálním obrazu prezidentského kandidáta republikánů – jako idiot nevypadal a nemluvil náhodou, ale právě proto, že tohle chtěli jím vybraní voliči slyšet. Výsledek dal jeho poradcům za pravdu a všeobecné pohoršení z předvolební kampaně je už jen pro legraci. Můžeme ho brát jako zdroj poučení do podobných kampaní v budoucnosti.
Autor těchto řádků se v zásadě raduje z výsledku voleb. Bere ho jako naději a možnost na vychýlení trendu ze směru, který považuje dlouhodobě za špatný a nebezpečný. Bohužel se ale velmi obává, že vítězství Donalda Trumpa ve svém důsledku po několika letech povede ke zklamáním na mnoha frontách.
Když byl zvolen v roce 1952 Dwight D. Eisenhower, očekával se razantní obrat doprava po dvou dekádách vlády demokratů. Výsledkem byla realita, o níž se říkalo, že nebyla taková, jakou si republikáni přáli a jaké se demokraté obávali. Tak uvidíme teď. Třeba se to povede. Ale moc na to nesázejme.
Působí na Katedře hospodářských dějin Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické. Specializuje se na hospodářské dějiny USA ve 20. století a na velkou hospodářskou krizi. Absolvoval studium na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze, obor hospodářská politika, a obor mezinárodní vztahy a politologie na FSV UK. Doktorská studia absolvoval na NF VŠE. Vydal monografie Spojené státy na cestě k Marshallovu plánu,
Hospodářská politika USA mezi světovými válkami 1918–1938 a Ekonomie ořešníka kropenatého. Psal komentáře pro Hospodářské a Lidové noviny.
