Francouzský prezident hrozí občanům nefrancouzského původu, že jim bude občanství (což je ve francouzském právu totožné s národností) odebráno, stanou-li se pachateli těžkých zločinů. Zároveň nařídil rušení „divokých“ tábořišť francouzských „kočovníků“ (les gens du voyage), tedy de facto rovněž Francouzů nefrancouzského původu, protože, jak jsem tu už letos i v předchozích letech psal, les gens du voyage, kočující lidé, je úřední a také společensky únosné pojmenování francouzských cikánů. Ti nejsou romského původu, jsou z jiných kmenů cikánské populace, takže české společensky únosné pojmenování „cikánů“, Romové, se na ty francouzské nehodí.
Když Francouz řekne Romové,
myslí zahraniční Romy, zejména rumunské a bulharské, kterých už se ve Francii usadilo, většinou také v „divokých“ tábořištích, přibližně patnáct až dvacet tisíc. Jejich tábořiště už začala policie také likvidovat a vláda má v úmyslu zahraniční Romy, kteří nemají legální práci a finanční prostředky, vykazovat z Francie. I s touto politikou už začala.
To jsou fakta, která jste si možná přečetli v novinách z minulých dnů. Cituji je proto, že už vzbudila značný politický ohlas. Ve Francii, v Evropě a také v OSN vyvolal Sarkozy svým tažením proti Romům a svými hrozbami zaměřenými na Francouze nefrancouzského původu celou škálu reakcí, od údivu až po zděšení. Na druhé straně ovšem hovoří průzkumy veřejného mínění o souhlasu značné části Francouzů se zamýšleným Sarkozyho doplňkem imigračních zákonů přesto, že ho opozice a ochránci lidských práv označují za diskriminační, nebo dokonce xenofobní, rasistický. „Francie Francouzům“ bylo dosud heslo, které si za svou legitimaci vybrali ultranacionalisté z Národní fronty Jeana-Marie Le Pena, tedy ze strany, kterou ostatní politické francouzské proudy jednoznačně odsuzovaly a žádná strana (ani pravicová Sarkozyho vládní UMP) by s ní nešla do koalice.
Sarkozy ovšem už ve své kampani před vítěznými prezidentskými volbami (2007) připravil Le Pena o značný počet příznivců tím, že část jeho politiky a ideologie přejal. Před předchozími volbami (2002) to Chirac a Jospin neudělali a Le Pen pak ve volbách Jospina deklasoval a Chiraca vážně ohrozil. Prezidentské volby se ve Francii znovu blíží. Sarkozy je téměř na dně popularity a jeho strana utrpěla v regionálních volbách naprostý debakl. Takže prezident bez dlouhého rozmýšlení sáhl znovu a ještě důkladněji k osvědčeným populistickým receptům. Jeho oblíbenost hned o pár stupínků vzrostla, protože zdánlivě jednoduchá řešení komplikovaných společenských problémů jsou nejlíbivější. Nemohou ale vést jinam, než do slepých uliček, a to ještě za cenu diskreditace francouzské demokracie.
Zbavit těžkého zločince, jehož rodiče či prarodiče přišli do Francie odjinud, francouzské národnosti (= občanství), která mu podle francouzského práva přísluší, je jen gesto nahánějící strach ostatním Francouzům nefrancouzského původu, zatímco zločince samotného nevyvede z rovnováhy. Je-li polapen, je také odsouzen, pravděpodobně na desítky let či na doživotí. Být či nebýt Francouz mu v této situaci nepřipadne důležité (říká například Daniel Cohn-Bendit v dnešním Le Mondu). Proti zbavování státního občanství (= národnosti) se argumentuje také tím, že jen vláda ve Vichy (francouzská vláda kolaborující za války s Hitlerem) takové opatření zavedla a skutečně aplikovala. Proti Židům! Je to stigmatizující historická souvislost. Sarkozy by se jí měl vyhnout, soudí i někteří jeho političtí partneři.
Ale i kdyby francouzská vláda tuto argumentaci poukazující na nejtemnější stránku francouzské moderní historie vyvrátila či odrazila (snaží se o to), Sarkozyho záměr se stejně odchyluje jak od tradic francouzské demokracie, tak od ducha i litery francouzské ústavy. Zločince trestá soudní nikoli výkonná moc! Vydá se Sarkozy na cestu k porušení tohoto železného pravidla jen kvůli neúčinnému gestu, které ničemu nezabrání, zato může leccos rozpoutat?
Podobné je to s rumunskými (nebo třeba bulharskými) Romy. Jsou ve Francii jako občané členské země Evropské unie a jejich deportace by odporovala unijní legislativě. Ta zaručuje svobodu pohybu po území unie „občanům sjednocené Evropy“. *)
Smutná, ale poučná historie
Ministři francouzské vlády si to uvědomili v okamžiku, kdy se ze zahraničí ozvaly první kritiky prezidentových impulzivních prohlášení. Přišli na to, že podle unijních regulí a Stockholmského programu je možné z Francie vyhostit Rumuny (nebo Bulhary, či Čechy, atd.) jedině, když tam nemají legální práci a prostředky k obživě. Obvyklé pak jim nabídnou finanční pomoc k návratu domů. To se už děje, ale o finanční pomoc k návratu z bláta do louže není u Romů zájem.
A likvidace divokých „cikánských“ tábořišť? Je legitimní o ni usilovat a provádět ji, třeba i systematicky. Jsou ostudou Francie v očích cizinců. Ale francouzských "gitans" nebo "tziganes" je kolem čtyř set tisíc! Už deset let mají francouzská města nad 5000 obyvatel povinnost stavět solidně vybavená legální tábořiště pro „kočovníky“. Ne všechna města však zákon stoprocentně plní, a pro všechny „kočující“ není ani v silách francouzské vlády postavit dostatečný počet karavan-kempingů! Co tedy s těmi vyhnanými z divokých tábořišť? Město Bordeaux, kam se jich uchýlilo několik prvních stovek, už to musí řešit, ale neví jak! Francie není totalitní zemí, takže starosta Bordeaux Alain Juppé začal vyjednávat s delegací „vyhnanců“.
Při řešení problémů, kterých má Francie s „kočovníky“, ostatními menšinami a s přistěhovalci nesporně nad hlavu (to rozhodně nepopírám), pomáhá značnou měrou občanská společnost. Viz opět mé předchozí komentáře na tomto portálu a mé reportáže na obrazovce ČT. Francouzské úřady už dávno chápou význam nevládních organizací a řadu z nich finančně dotují. Teď jim (a tím i sobě) bere vláda nepromyšlenými a dramatickými gesty půdu pod nohama. Zároveň tak maří skutečné a civilizované řešení „romské otázky“. Podotýkám ještě, že ve Francii termín „romská otázka“ zatím není tak moc zavedený. Taky proč by byl? Z Francie Romové neodcházejí! Teď ale možná sám Sarkozy „romský problém“ vyvolá. Smutná, ale poučná historie!
-------------------------------------------------------------------------*) 4.5.2010 Úřední věstník Evropské unie C 115/1
Stockholmský program:
2.2 Neomezené uplatňování práva volného pohybu
Právo volného pohybu občanů a jejich rodinných příslušníků na území Unie je jednou ze základních zásad, na nichž je Unie založena, a jednou ze základních zásad evropského občanství. Občané Unie mají právo se volně pohybovat a pobývat na území členských států….
2.3.3 Zranitelné skupiny
Jakákoli forma diskriminace je a vždy bude nepřijatelná. Evropská unie a členské státy musí společně usilovat o plné začlenění zranitelných skupin, zejména romské komunity, do společnosti, a to prostřednictvím podpory jejich zařazení do vzdělávacího systému a na trh práce a opatření, která mají zabránit násilí, jemuž mohou být vystaveny. Členské státy by měly za tímto účelem zajistit řádné uplatňování stávajících právních předpisů zaměřených na boj proti možné diskriminaci. Unie poskytne praktickou podporu a bude prosazovat osvědčené postupy, aby členským státům napomohla dosáhnout uvedených cílů. Zvláštní úlohu bude hrát občanská společnost.
- Francouzská policie rozhání romský protest autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1873/187253.jpg
- Vystěhovaní Romové zablokovali most v Bordeaux autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1873/187250.jpg
- Romská osada autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1855/185452.jpg
- „Divoké“ tábořiště - r. 1999 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1554/155373.jpg
