Radar, tedy ten co má být (nebo měl být?) v Brdech, byl v minulém týdnu opět v ohnisku pozornosti. A to proto, že Barack Obama v interview pro New York Times a Hillary Clintonová v Bruselu na zasedání ministrů zahraničí NATO mluvili o protiraketovém štítu, o jeho významu i osudu, aniž ovšem řekli, co se s tímto projektem skutečně stane. Závisí to teď hlavně na jejich jednáních s Moskvou. Což je námět k zamyšlení pro každého politicky uvažujícího člověka v Česku.
Co kdyby Rusové přece jen přijali nabídku?
Česká a polská vláda mají už podepsané smlouvy se Spojenými státy o základnách protiraketového štítu ve svých zemích. Podepsaly je s určitou představou, i když podle mne mylnou, o jejich významu pro bezpečnost svých zemí. Teď ale podoba, rozsah, povaha a účel celého projektu protiraketové obrany, a dokonce i to, zda jeho novým účastníkem má být také Rusko, to vše je předmětem jednání, která vede americká vláda s ruskou. Bez české a polské účasti a pokud je veřejně známo, tak také bez konzultací s českou a polskou vládou o tom, do jaké míry by jim ruská účast na původně americko-polsko-českém projektu vyhovovala. Zatím Dmitrij Medveděv odmítl návrh Baracka Obamy na případné odložení projektu protiraketového štítu výměnou za ruský nátlak na Írán s cílem odvrátit Ahmadínežáda od vývoje jaderné zbraně.
Na zasedání ministrů zahraničí NATO v Bruselu formulovala Hillary Clintonová novou nabídku Spojených států Rusku: nabídla Moskvě spolupráci na dalším vývoji systému protiraketové obrany a třeba i společné úvahy o rozmístění dalších jeho prvků. Zřejmě tedy ještě v dalších zemích. Ruský ministr zahraničí Lavrov to hned následující den v rozhovoru s Clintonovou odmítl. Ale to jistě není konec. Jednání o nové kvalitě vztahů mezi Amerikou a Ruskem budou pokračovat. Jejich dalším kolem, ne-li vyvrcholením, může být už rozhovor Obamy s Medveděvem na jednáních států G 20 v Londýně. Radar v Brdech a antirakety, které mají být v Polsku, jsou v těchto jednáních pro Washigton i pro Moskvu nikoli jádrem sporu, ale kartou ve hře. To je velký rozdíl. A nás by to mělo zajímat, když náš stát je jednou stranou v již podepsané dvoustranné dohodě o jedné ze základen amerického protijaderného štítu.
Moskva ještě může, třeba na základě nějakých nových amerických nabídek či ústupků, dospět k dohodě s Obamovou Amerikou o budoucí spolupráci na protiraketové obraně, jak to teď Clintonová znovu nabízí. Už to tu bylo i dřív. Condoleezza Riceová a Robert Gates nabídli v říjnu 2007 při jednáních v Moskvě dokonce možnost stálé přítomnosti ruských vojenských inspektorů přímo na radarové základně v Brdech. I tehdy Moskva odmítla. Naštěstí.
Chci tím vším říci, že na podobě i hodnotě toho „bezpečnostního zajištění“ a politického ukotvení České republiky, kterého Topolánkova vláda chtěla dosáhnout podpisem smluv o radaru, se může ještě hodně změnit. Nejenom za předpokladu, že Rusové nové americké nabídky spolupráce přijmou, ale i tehdy, když je definitivně odmítnou a politická atmosféra nad českou kotlinou ještě zhoustne. Ratifikace smluv o radaru by rozhodně měla počkat až do vyjasnění budoucnosti protiraketové obrany.
Nezasloužená pochvala
Ještě jedna věc mě zaujala ve výrocích Hillary Clintonové v Bruselu. Byla to její chvála Čechů a Poláků za to, že - cituji - „byli tak předvídaví a dokázali dohlédnout za obzor, co nás čeká, když nebudeme úspěšní v prevenci proti získávání a šíření zbraní hromadného ničení“. V rozhovoru pro český deník Právo řekla: „tleskali jsme lidu a vládě Česka a Polska za to, že přikročili k rozmístění raketové obrany na svém území.“ Lidu a vládě, řekla, jak píše Právo ze 6. března.(Možná spíš lidem a vládě,vzhledem k anglickým významům slova people. Ale to je nepodstatný detail.). Pochvala je to hezká, ale nezasloužená, když vezmeme v potaz výsledky průzkumů veřejného mínění, které opakovaně a dlouhodobě vypovídají o tom, že česká veřejnost ve své většině s umístěním radarové základny v Česku nesouhlasí.
Jsem dost dlouho na světě, abych věděl, že zahraniční politiku dělají vlády a ne veřejnost. Ale také jsem dost dlouho na světě, abych věděl, že zahraniční politika, která nemá podporu veřejnosti v její převážné většině, nebo zahraniční politika mocnosti, která se rozhodne ignorovat většinový názor v tom státu, se kterým počítá ve své strategii, se nakonec ukáže jako slabá zahraniční politika. Také proto si myslím, že Obamova vláda by měla buď oslovit českou veřejnost, nebo raději odložit projekt výstavby radarové základny do zásuvky.
- Sergej Lavrov a Hillary Clintonová autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/722/72172.jpg
- Podpis smlouvy o radaru autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/303/30285.jpg
- Hillary Clintonová a Karel Schwarzenberg autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/722/72126.jpg
