Na nádraží se od středečního rána vytvořila fronta, která se během dne ještě prodloužila. Lidé trpělivě stojí jeden za druhým a čekají, až přijdou na řadu. Zástup se vine přes nádražní halu, za roh, až k prvnímu nástupišti.
Na nádraží v Nijmegen, podobně jako na desítkách nádraží po celé zemi, vyrostla ve středu nad ránem volební místnost. Lidé volí už ráno cestou do práce a do školy nebo odpoledne cestou zpět.
Univerzitní město Nijmegen, kde zrovna žiji, má něco kolem 170 tisíc obyvatel. Oproti metropolím jako Rotterdam nebo Amsterdam se tak jedná o menší město, na které ovšem připadá 83 volebních místností. A každá z nich má mimochodem bezbariérový přístup.
Volit mohou obyvatelé dané obce ve kterékoliv místnosti. Já toto právo pochopitelně nemám. Žiji tady dva roky, ale abych mohla hlasovat v parlamentních volbách, musela bych si zažádat o nizozemské občanství. A to jde až po pěti letech, případně po třech, pokud se tady provdám.
Místnosti zavírají přesně v devět večer, otevřely se v 7:30, ta na nádraží dokonce už v 5:15. Ne každá je však stejně nabitá. Jen pár set metrů od nádraží je další stanoviště v prostorách kina. Postává tam jen pár lidí, hlasuje se v poklidu a bez čekání.
Každý volič má svůj volební průkaz „stempas“, který mu přijde do schránky poštou asi tři týdny před volbami. Průkaz odevzdá komisi a současně předloží svoji občanku, pas nebo řidičák. Stačí jeden z těchto průkazů a ani není potřeba, aby byly platné. Pokud platnost vašeho cestovního pasu vypršela méně než před pěti lety, klidně na něj tady můžete volit.
Příchozí dostanou ve volební místnosti obrovskou plachtu, na které jsou všechny strany (letos je jich 28) a jejich kandidáti. Červenou pastelkou pak označí jméno jednoho kandidáta, čímž vyjádří, kterou stranu podporují a kterému kandidátovi dávají preferenční hlas. Pak list složí a mohou ho vhodit do urny, která vypadá jako plastová popelnice. Asi aby se tam všechny ty velké volební listy vešly.
Další rozdíl oproti českým kandidátkám je to, že nizozemské strany nezískávají svá pořadí losem, ale jsou seřazeny podle posledních výsledků. Z listiny je tak jasné, kdo například před čtyřmi lety vyhrál.
Ještě před pár lety bylo možné v Nizozemsku volit elektronicky. Země se však v roce 2009 vrátila k červené tužce a papíru. A teď se dokonce vrací k ručnímu sčítání. Obavy z hackerů zkrátka ukazují, že člověk má největší důvěru ve vlastní smysly a jednoduché, časem prověřené metody.
Žije v nizozemském městě Nijmegen. Dříve psala pro Hospodářské noviny, nyní pracuje v cestovní agentuře Prijsvrij. Příležitostně publikuje blogy na blog.durickova.cz.
