Letošní volby do ruské Státní dumy měl Putinův režim velmi dobře nachystané, tvrdí komentátor ČRo Plus Libor Dvořák. Strana Jednotné Rusko si polepšila o stovku mandátů, k čemuž přispěl jednak posun termínu voleb na září, a pak i to, že byly po několika letech znovu obnoveny jednomandátové obvody. O těch se řada komentátorů domnívala, že by mohly znamenat větší demokratizaci voleb, jenže Putinova strana v nich naprosto dominovala.
Ruskou státní Dumu ovládla strana Jednotné Rusko. Mohla by získat až o 100 mandátů navíc. Jak to posílí její sebevědomí?
„Její sebevědomí to nijak neposílí, protože Jednotné Rusko v podstatě není politická strana. Je to uskupení, které bylo vytvořeno na podporu prezidenta Vladimira Putina z tehdejšího hnutí Jednota a ještě několika jiných. Podle mého soudu je to takový politický servis pro pana prezidenta. To jest: mluvit o nějaké politické síle je vlastně záležitost trochu iluzorní, protože i když bude mít v nové státní Dumě o sto hlasů víc, tak je to vlastně úplně jedno.“
„Musíme si uvědomit, že výsledky parlamentních voleb nemají vůbec žádný vliv na formování vlády. Protože vládu jmenuje prezident podle vlastního uvážení a vůbec nemusí brát v potaz nějaké poměry sil v parlamentu.“
Jaké typy politiků tedy Jednotné Rusko sdružuje – není tam nikdo, kdo by měl nějaké vyšší politické ambice?
„Pamatujete si nějakou výraznou osobnost za Jednotné Rusko? Možná s výjimkou poslankyně Jarové, která byla trochu slyšet (pruslula třeba výrokem Neučte se cizí jazyky, ale lásku k vlasti – pozn. red.), ale takováto figura se prostě vždycky najde. Mám dokonce pocit, že to není ani tak, když byl předsedou strany Boris Gryzlov, který ještě alespoň nějak mohl stranu reprezentovat. Dnes vlastně z celé té strany jediná zaznamenatelná figura je premiér Medvěděv, který samozřejmě v neděli vyjádřil velké uspokojení – ale sám Dmitrij Medvěděv přece není žádná politická figura.“
To znamená, že ani jeho nemusí nic ohrožovat? Protože zkrátka není příliš vidět a slyšet.
„V souvislosti s tím, jak se budou prohlubovat hospodářské problémy současného Ruska, pořád čekám, jestli bude Dmitrij Medvěděv obětován. Po rozpadu Sovětského svazu už za Jelcinovských dob bylo zvykem obětovat premiéra. V roce 1998 po mohutném propadu rublu to byl případ premiéra Sergeje Kirijenka.“
„Tady je zajímavé, že i když jsou problémy velmi značné, prezident Putin neodstranil ani premiéra Medvěděva, ani šéfku ruské centrální banky. V Putinově povědomí je to dáno tak, že kdo mu je absolutně loajální, ten tady prostě bude dál. I když si umím představit, že by se ekonomické problémy Ruska zhoršily, tak by mohl být Dmitrij Medvěděv ideální viditelnou obětí. Ale na druhé straně: protože je to nominální předák této pseudostrany, tak vlastně ani z tohoto pohledu být odstraněn nemůže.“
Vyšla zpráva, že Rusům poklesly příjmy o víc než osm procent. Rusové nevnímají tento pokles jakožto součást politiky Vladimira Putina a ostatních? Co by se muselo dít, aby dali najevo nespokojenost?
„Já bych řekl, že ten pokles by mohl být mnohem hlubší. Toto jsou stavy a čísla, na která jsou Rusové zvyklí. Jsou velmi odolní, trpěliví a nenároční – myslím na životní styl. No ale když je něčeho moc, tak je toho příliš.“
„Já bych v této souvislosti připomněl, že za 16 let fungování Vladimíra Putina ve funkci prezidenta – když pomineme otřesy v roce 2011 po minulých volbách do státní Dumy – tak největší otřesy nezpůsobily nějaké politické záchvěvy ve společnosti, ale záchvěvy sociální. Když se rušily plošné sociální výhody a docházelo k jejich monetarizaci (což na druhou stranu od Vladimira Putina bylo velmi moudré). Tak to vyvolalo velké bouře. Totéž na Dálném východě, když se úřady snažily zakázat provoz aut s pravostranným řízením, která se běžně dovážela z Japonska. Také toto vzbudilo velký lidový hněv, protože se to týkalo všech.“
V minulých letech jsme mohli sledovat alespoň nějaké záchvěvy opozičních protestů. To v Rusku úplně vymizelo. Je teď opozice ještě ve slabší pozici, než tomu bylo dříve?
„Určitě je v ještě slabší pozici, je to způsobeno spoustou věcí jak objektivního, tak subjektivního charakteru. U těch subjektivních je problém, že je tam příliš mnoho generálů na příliš málo vojska a všichni by chtěli stát v čele těch dosti chabých opozičních armád.“
„Druhou věcí ovšem je – a to pozorujeme i v Bělorusku – že jakmile se režim dostane do situace, kdy je nejen autoritářský, ale začne jevit jisté rysy diktatury, tak se opozice rozpadá víceméně sama sebou, je marginalizovaná a sama tomu vlastně podléhá. Sama si uvědomuje, že nemá na nic sílu. V těchto volbách jsme si uvědomili i to, že hlavně Moskvané nebo Petrohraďané vůbec k volbám nešli.“
K nízké volební účasti. Jedna strana ji vysvětluje tak, že jsou lidé natolik spokojeni, že věří, že stejně vyhrajeme. Opozice říká: naši voliči jsou tak znechuceni, že k volbám prostě nejdou. Dá se to rozklíčovat?
„Lidé, kteří vycházeli v letech 2011 a 2012 na velké masové protesty, už pochopili, že se prostě nic nestalo. Že se režim ještě utužil a v této chvíli ani nemají šanci, kterou měli v roce 2011. Potom tu jsou samozřejmě klasičtí voliči Jednotného Ruska, jejichž mantrou je stabilita, a oni mají pocit, že společnost pod vedením Vladimira Putina už je stabilizovaná.“
„A další věcí je posun tradičního volebního termínu v prosinci na září. Dne 18. září probíhaly volby tří typů: gubernátorské, oblastní a samozřejmě celostátní volby. Ale přesun na září byla kulišárna úřadů, na kterou upozorňovali ruští liberální i zahraniční politologové. Protože teprve končí letní sezona, u Rusů je běžné jezdit na dači.“
„Byl tam obnoven jeden velmi zajímavý princip, od něhož Putin původně odstoupil: tj. kombinovaný volební systém. Po osmi nebo deseti letech byly najednou obnoveny jednomandátové obvody. Já jsem si původně bláhově říkal: tohle by mohla být cesta, že by se volby mírně demokratizovaly. Ale omyl: dostavilo se něco zcela jiného. Putinův režim to měl tak dokonale zmáknuto, že v jednomandátových obvodech získalo Jednotné Rusko 203 z 225 mandátů,“ uzavírá komentátor Dvořák .
