Ještě nikdy jsem na svém blogu nenapsal o své práci. Asi to nevzbudí takový diskusní ohlas jako provolání k politikům, ale je to moje práce, mám ji rád, intenzivně jí žiji. Dělám ji pro širokou veřejnost a ta by tedy měla vědět, co práce dramaturga obnáší. V dubnu 2010 to bude 20 let, co jsem po absolutoriu FAMU a sedmi letech v kotelně nastoupil jako dramaturg hrané tvorby do České televize. Nastal čas se ohlédnout. Česká televize prochází restrukturalizací a je možné, že budu zanedlouho propuštěn. Přivedl jsem na svět víc jak 70 televizních filmů (např. tituly Svědek, Znásilnění, Kočky, Kanadská noc), a distribuční filmy jako je Kuře melancholik, Výchova dívek v Čechách, Smradi, Kytice, Oběti a vrazi či Máj.
Co tedy dramaturg hrané tvorby dělá? Od roku 1990 mám v České televizi, spolu s šesti dalšími kolegy, na starost „vysílací okno původní televizní dramatické tvorby“ – to je to, co vidíte každou neděli na ČT1 ve 20:00. Mým úkolem je najít pro toto okno téma, o němž si myslím, že je umělecky zajímavé, divácky atraktivní, společensky potřebné. Tři požadavky, které se bezmála vylučují. Umělecky zajímavé věci pochválí kritika a diváci je ignorují. Divácky atraktivní příběhy mají vysokou sledovanost, ale kritika je zatratí. Společensky potřebné texty zatratí jak kritika, tak diváci. Už z toho rozporu vidíte, jaké je ta dramaturgie drama.
Vybírám z námětů, které do televize přicházejí (nepoužitelné amatérské pokusy); z námětů nabízených profesionálními scenáristy (to je osvědčený zdroj, např. nedávno uvedený film Zasaženi bleskem); z nápadů, které si sám vymyslím a zadám je někomu napsat (to je případ nedávno oceněného titulu Archiv nebo titul Kanadská noc) a nakonec z objednávky, kterou mi zadá můj nadřízený a já ji jako zaměstnanec musím splnit (to je například divácky veleúspěšný cyklus komedií s Miroslavem Donutilem 3 plus 1).
S jistou nadsázkou lze říct, že nikdo neví o titulu víc než jeho dramaturg! On vybere z nekonečna možností ten správný titul. On věří (a hlídá), aby z pětistránkového námětu vznikl stostránkový scénář, on sleduje natáčení filmu a vidí jeho první podobu ve střižně, on film opatří patřičnými propagačními texty, předvede novinářům a pobaveně sleduje jejich obdiv pro hlavní herečku a režiséra. Nikdo neví lépe než dramaturg, že svět chce být klamán. Když je film úspěšný, je to zásluha herců, autora, kameramana, režiséra, když je film neúspěšný, může za to dramaturg.
Budete-li tedy kamkoliv nabízet svůj příběh v podobě námětu či scénáře, vězte, že vždycky narazíte na osobu dramaturga. Pak si vzpomeňte na má slova: Dramaturg není váš nepřítel, není škůdce. Je to člověk, který vám (a vašemu příběhu), chce pomoci, chce vás zorientovat v prostředí, do kterého se svým příběhem vstupujete. Váš úspěch bude i jeho úspěchem a naopak. Dramaturg ví, jakých příběhů se televizi momentálně nedostává a kterých má nadbytek. Dramaturg ví, v kolika prostředích se váš příběh může odehrávat a kolik hlavních postav může mít. Dramaturg, který denně čte i několik scénářů (a jejich verzí), je příběhy opravdu nasáklý, a proto vám snadno pomůže i s tím vaším příběhem. Každý autor si většinou svůj příběh hýčká a myslí si, že jeho příběh je jedinečný. Zkušený dramaturg ví, že všechno už bylo napsáno a že i váš příběh už tu v nějaké podobě byl. S tímto vědomím dokáže váš příběh zařadit, poučit vás o už napsaném a dovést vás k co nejméně banálnímu řešení. Dobrý dramaturg slouží do roztrhání těla příběhu, autorovi, hercům, režisérovi a samozřejmě podniku (divadlu, rozhlasu, televizi), který ho platí.
Chce to ovšem jediné: Dramaturg MUSÍ v příběh, v téma, které mu nabízíte, UVĚŘIT. Jenom tak za něj dokáže roky, co bude čekat na realizaci, bojovat. Musí se s ním ztotožnit a spojit, protože na něj často vsadí celou svou existenci!
Oč je drama dramaturgie nenápadnější, o to je krutější. Svou existenci musí dramaturg dnes a denně (nejlépe úspěchy svých titulů) obhajovat. V uměleckém prostředí panuje tvrdá konkurence a rivalita a dramaturgova pozice je trvale ohrožena. Jeho výběr látek lze vždycky snadno zpochybnit. Dokud se scénář nepromění ve film, probíhá boj dramaturga za titul jen virtuálně, na stránkách potištěného papíru. Stojí pár korun, ale jde v něm o miliony!
Dobrý dramaturg ví, že jinak plyne čas autorovi, který napsal jeden scénář a teď čeká na odpověď, a jinak plyne čas dramaturgovi, který čte deset scénářů týdně. Proto s autory komunikuji, i když jim ještě nemohu sdělit svůj dramaturgický nález. Napíšu alespoň mail, že jsem jejich scénář vytiskl, že si ho odnáším domů (většinu scénářů čtu po večerech a víkendech doma), že ho právě začínám číst apod.
Dramaturgie je o empatii. O vcítění do autora, do příběhu, do postav, do realizačních možností a hlavně – do diváka. Drama dramaturgie nikdy nekončí. Začíná znovu a znovu s každým dalším scénářem, s každým novým autorem. Zrovna teď ho zažívám se sestrami Bártovými a jejich námětem Vánoční hvězda, s Petrem Hudským a jeho povídkami pro paní Hlaváčovou a filmem Milionář, s Hanou Cielovou a jejím námětem Pýcha, ze zamýšleného cyklu Neřesti, s Janou Knitlovou a její detektivkou Smrt mladé stopařky, se začínající brněnskou autorkou Lenkou Brodeckou a jejím scénářem Navštívil mne Mistr Jebavý, se zkušeným Otakarem Koskem a jeho Jak zabít divokou svini a celou řadou dalších.
Dramatu dramaturgie propadnete do té míry, že za vším vidíte příběhy a den bez přečteného scénáře je pro vás promarněný den!
- Miroslav Donutil autor: Bedřich Ludvík, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1460/145944.jpg
- Elsa autor: Bedřich Ludvík, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1460/145940.jpg
- Kateřina Brožová a Jan Hrušínský autor: Bedřich Ludvík, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1460/145937.jpg
- Živnostník autor: Bedřich Ludvík, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1460/145950.jpg
