Pane prezidente, píši Vám dopis, přestože ho asi nikdy nebudete číst. Na Hrad je odsud daleko. Ale nedá mi to. Říkáte v rozhovoru v MfDNES, že útok, který na Vás byl spáchán, svědčí o stavu země. Souhlasím s Vámi. Bylo to patologické napadení státu. Jeho politiky. Nicméně, budeme-li si tuto „akci“ racionalizovat, sotva lze s Vámi souhlasit, že důvodem bylo, cituji: „Jak si někteří pisálkové zahrávají s mou osobou, nejen s Václavem Klausem, ale s prezidentem republiky, je v civilizovaném státě nevídané.“
Prosím, abychom v tomto případě dělili. Útok nebyl veden na Václava Klause. Země, potažmo stát, opravdu, věřte mi, není Václav Klaus. Cílem možná byla instituce prezidenta. Kdyby ji vykonával kdokoliv jiný, například Pepek Vyskoč, k čemuž ostatně způsob přímé volby neochvějně do budoucna směřuje, Pavel Vondrouš by zaútočil na něho. Mířil na symbol. Prezident je u nás ikona nejvyšší. Ovšem kdyby do Chrastavy zavítal v okamžiku „O“ Nečas nebo Kalousek, stali by se nejspíš terči oni. A asi ještě s větším gustem „atentátníka“. V tom bych prosil nepřeceňovat osobu, sloužící právě v prezidentském úřadu. Ostatně Václav Klaus je přece přese všechny kritiky stále podle průzkumů veřejného mínění pro lid obecný nejpřijatelnějším politikem. Však se také, pane prezidente, v tomto ohledu pilně činíte; myslím tím: aby vás obecenstvo mělo rádo. A abyste ho mohl v pravou chvíli, která možná dle Vašeho názoru nastala právě nyní, správně ovlivnit. A pro Vás nejlepším směrem dirigovat.
Navíc se domnívám, že pan Vondrouš články všech těch největších „rozeštvávačů“, jak je nazýváte, pane prezidente, nečte. Ostatně jako je nevnímá většina „obyvatel veřejného prostoru“. Ta čte bulvár, kde se nic takového nevyskytuje. Ba z většiny naopak. Vámi naznačené kritické diskuse se odbývají v jiném prostoru, odlišných rozměrech a ve zcela rozdílných intelektuálních a sociálních poměrech, než je násilně protestujícím vlastní.
Říkáte, že to, co se stalo, odráží situaci ve společnosti, která dosáhla mimořádně špatného stavu. Dozajista ano. Ale mizerný pocit z poměrů v pospolitosti přece nelze ani náhodou poměřovat vztahem k Vám. To by bylo věru komické. Václav Klaus není opravdu středem myšlení a dění. O korupci, sociálních problémech a špatném fungování státu se mluví v jiných souvislostech. To lidi nejvíc štve. Ne nějaké kritické články o vnitřní i zejména zahraniční politice Václava Klause. Nejste, pane prezidente, pronásledovaným mučedníkem, ale de facto zástupnou obětí. Myslím, že by (demonstrativní, nikoliv faktický; říkejme tomu, že po sametové revoluci jsme měli sametový atentát, v Česku tomu, snad naštěstí, nikdy jinak nebude) střelec raději mířil na už řečené pány Kalouska či Nečase. Byť, upřímně řečeno, tato vláda má na současném politickém, sociálním a ekonomickém marasmu nejmenší podíl ze všech od roku 1992. A to nepomíjím maléry, které její vládnutí provázejí.
Bohužel, Vaše výroky v souvislosti s celým incidentem, přilévají oleje do veřejného ohně. Nechce se mi věřit, že Vy, tak studovaný a sečtělý člověk, necítíte, jaké čerty vyvoláváte. Nebo to víte, což by bylo pekelnější a zákeřnější. Co to jsou „rozeštvávači společnosti“? Ti, co kritizují? Nebojíte se, že někdo začne s Vaším jménem (a požehnáním) v zádech takhle pojmenovávat nejen jednotlivce, ale i sociální skupiny? Třeba spiklenecká centra, Židy, intelektuály, homosexuály, levičáky, pravičáky, Cikány, zednáře, revizionisty, oportunisty, atd. apod. (známe to už z historie, hlavně té ne příliš dávné, až příliš dobře, že?). Nestydíte se nazvat kritiku vůči Vám osobně „rozeštváváním společnosti“? Které další a čeho kritizování bude patřit do této kategorie? A kde jsou hranice mezi kritičností a „rozeštváváním“? Kdo tyto meze bude vyměřovat? Nechce se ani věřit tomu, že Vy, člověk, který se v počátcích své politické kariéry tolik odvolával na svobodu, byste si něco takového troufl vzít na svoje bedra. Takový až putinovský úděl. Ještě doufám (přiznávám, že už jenom v nejzazším koutku jinak beznadějné duše), že tomu tak není.
Pane prezidente, stav země opravdu není vábný. Nicméně ti, kteří Vás kritizují, byť někdy i protivně, tím nejsou v první řadě vinni. Podívejte se jinam, někdy i do zrcadla. Navíc: nejste nedotknutelný. S tím nic nenaděláte. A jestli se pokusíte ze sebe kohosi nedotknutelného učinit, Vy, který sám častujete své odpůrce mnohokrát velmi nepřijatelnými přívlastky, přidáte pod kotel našeho současného společenského peklíčka pořádné poleno. Řekl bych až historické. Ale třeba Vám o to jde. Jestli si nechcete navíc vyřídit účty. To by bylo zlé. Zdali ne pro budoucnost stavu země nejhorší.
Zatím s pozdravem pisálek
Vladimír Kučera
