„Ano, je to celé tak velké, až je to ohromující, tak suverénní, až oslnivé, tak jednoznačné, až nezpochybnitelné, navíc posvěcené pochvalou samotné primátorky města, že to vyráží dech,“ píše v blogu Kateřina Bečková z Klubu Za starou Prahu o nové čtvrti, kterou chce společnost Penta postavit mezi Masarykovým nádražím a autobusovým nádražím Florenc.
Společnost Penta představila veřejnosti svůj majstrštyk. Projekt nové administrativně obchodní čtvrti Central Bussines District v okolí Masarykova nádraží ozdobený autorskou pečetí globální architektonické megastar Zahy Hadid.
Četné mediální ohlasy již několik týdnů přinášejí obdivné názory architektů a realitních makléřů. Mínění pražské veřejnosti prozatím zkoprněle balancuje mezi módním voláním po světové architektuře a přirozenou nechutí k velkým změnám. Ano, je to celé tak velké, až je to ohromující, tak suverénní, až oslnivé, tak jednoznačné, až nezpochybnitelné, navíc posvěcené pochvalou samotné primátorky města, že to vyráží dech. Když přivřeme oči před mámivou září vizualizací, může se ale celý záměr jevit jinak, než jej vidí architekti a realitní makléři.
Jak se vlastně stalo, že na vzácně uvolněných pozemcích městského centra má vzniknout čtvrť kanceláří či přesněji firemní město? Proč má být celý prostor prostavěn tak hustě a navíc tak mohutnými monobloky? Nejspíš proto, že Penta zjistila, že nejvíce vydělá na kancelářích a s nimi souvisejících obchodních plochách. Bude se do nich snažit získat velké ryby, ty nejprestižnější globální firmy, přetáhnout je sem z jiných sídel z Prahy, z Česka nebo z Evropy a čerta se bude starat o to, že vysaje poptávku a jiné administrativní komplexy zůstanou poloprázdné.
Čerta se bude starat o to, že povážlivě vymírající střed Prahy zoufale potřebuje především nové stálé obyvatele. Čerta se bude starat o to, že tisíce úředníků, zaměstnanců a manažerů bez jakéhokoliv vztahu k místu zde budou hostovat jen na část dne, a to i se svými automobily, které musejí někudy přijet a někudy zase odjet a znepříjemní tak život té hrstce obyvatel, která v centru města ještě žije. Čerta se bude starat o to, že zde chybí oddychové, parkové a sportovní plochy, které by obecně zlepšily komfort bydlení, ale kvelbů obchodních řetězců je zde už přehršel. Čerta se bude starat o něco jiného, než o svůj byznys. Ale proč se o to, k čertu, nestará město?
Každý takto velký projekt musí být kompromisem mezi potřebami města a kšeftem developera, přitom by to mělo být město, kdo určuje předem pravidla. Zdá se ale, že o potřebách města se tady prozatím nemluvilo, a pokud ano, tak velmi nesměle, nekompetentně, nebo neúčinně. Nelze zpochybnit, že architektonický návrh má invenci, jaká je v Praze nevídaná, že místo zastavět lze a že, co není zakázáno, je dovoleno. Také nelze zpochybnit, že ne všechny pozemky by se hodily pro bydlení vzhledem k bezprostřední blízkosti železnice a severojižní magistrály, přesto, nebo právě proto by využití ploch mělo být multifunkční. Bydlet tam, kde to jde, pracovat, úřadovat a obchodovat tam, kde bydlet nejde.
Pražská reprezentace by teď měla místo obdivného poklepávání na ramena představitelům Penty vzít rozum do hrsti, aby v budoucím schvalovacím řízení dokázala odpovědně hájit zájmy města a požadovat podstatnou redukci projektu v objemu i korekci funkčního využití. Že si nebezpečí plynoucího z realizace tohoto záměru „úřednického ghetta”, byť v designově prvotřídním provedení, neuvědomuje, by pro mne byla ještě horší zpráva, než že se o žádný zásah nepokusí.
Předsedkyně Klubu Za starou Prahu. Pracuje jako kurátorka historických sbírek v Muzeu hlavního města Prahy (historické fotografie, Langweilův model Prahy). V publikační a odborné činnosti se zabývá stavebními proměnami Prahy v 19. a 20. století zejména v souvislosti s tématem „zmizelé Prahy“.
