Žijeme ve světě nedostatku pro většinu obyvatel planety. Zároveň ve světě, překypujícím mezinárodními konferencemi o velkolepých plánech pro budoucnost, stavěných na globální spolupráci. Ještě nikdy nebylo lidstvo schopno víc vyrábět pšenice, rýže, ledniček, televizorů, praček, počítačů, mobilů a aut. Ale nejvíc se projevil finančně – podnikatelský genius lidstva kosmickým zadlužením, jehož vzrůstající křivka se pozoruhodně kryje se vzrůstající křivkou výroby nejmodernějších zbraní.
Pak jsou tu ještě specifické konference (např. G8, BRICS, NATO atd), kde se hřímá o nutnosti větší vzájemné důvěry. Nejvíc je v kurzu vynález uzavírání smluv o strategickém partnerství. Už pomalu každý je strategickým partnerem kohokoli druhého. Skoro každý prezident říká kolegovi z opačného konce planety křestním jménem a vřelá objetí patří k bontonu. Díky bohu se už vznešení páni navzájem nelíbají. Tahle ohavnost zmizela ze scény přímo s rozpadem bipolárního světa (a zlé jazyky dávají k úvaze, zda v tom není ten nejzdravější aspekt politického konce globální bipolarity). Prezidenti už lehce dávají polibek na tvář jen svým kolegyním v Německu, Brazilii, Austrálii. Přece je nějaký společenský pokrok.
Ale občas svět vyburcuje zpráva, že určití generálové potřebují prokázat, že nezanedbávají obranu svého státu. Pak přicházejí na řadu zkoušky raket, schopných doletět hodně daleko, nejlépe kamkoli. Svět potěšilo severokorejské fiasko. Byla to famfaronská rachejtle, usoudili Japonci.
Teď ovšem slaví druhá nejlidnatější země světa raketový úspěch OHNĚ ČÍSLO PĚT. Z indické Floridy, z ostrova Wheeler odstartovala a letěla dobře balistická raketa Agni-5, než předpisově žbluňkla v určeném místě do Indického oceánu. Spolehlivě splnila vše, co se od ní očekávalo. Prokázala se kvalita nového tuhého paliva. Dokonalost všech dalších složek, které má a musí mít raketová technika: bezchybná navigace a řízení rakety, skvěle fungující motory všech tří stupňů, spolehlivost víckrát jištěné elektroniky celého komplexu, schopného nést na dálku víc než 5 000 km i nukleární hlavici (jednu nebo i víc).
Spokojená byla celá indická vláda (moc potřebovala takový úspěch před veřejností po volebním výprasku v srdci Indie, v dvěstěmilionovém státě Uttar Pradesh). Zvláště si blahopřáli indický ministr obrany A. K. Anthony a jeho technologický „best boy“ - Dr. Vidhay Kumar Saraswat. (Už třetí generace technologů mu láskyplně přezdívá „náš Einstein“ pro celou škálu významných novinek indického obranného průmyslu, od nových slitin až k nanotechnice.) Dr. Saraswat především dlouhou řadu let koncipuje systémy raketové techniky. Je slavný doma. Ale je taky velmi respektován ve světě. Stejně v Moskvě jako ve Washingtonu. Jemu patří vavříny za spolehlivost raket Agni (to je v Indii prastarý pojem pro „oheň“, už v sánskrtu a indický tisk až uraženě odmítá, že by honosné jméno rakety mělo být odvozeno od anglického „ignite“).
Serie raket Agni (Agni 1, Agni 2, pak s přestávkou pro změnu koncepce i A-3, A-4 a nakonec nyní premiérové Agni 5) byla pod pečlivým dohledem velkého týmu Dr. Saraswatiho, který má víc než 800 specialistů.
Raketová základna na ostrově Wheeler, mající možnost sloužit i jako kosmodrom (Indie má přece už své astronauty, včetně těch, kterým se let stal osudným), je pozorována velmi upřenými pohledy od sousedů – z Pákistánu, ale hlavně z Číny.
Loni v červnu se ani ne míli od ostrova Wheeler objevila velká čínská loď a na ní ani živáček. Patrně původně kotvila o hodně dál v Bengálském zálivu a odtud monitorovala předstartovní aktivitu kolem indických raket. V této oblasti Bengálského zálivu bývá rušno. Pořád je tu dost ryb a dost práce pro stovky malých rybářských lodí. Základna Wheeler se koupá v moři, kousek od špičky státu Orrisa (dnes se mu častěji říká Odíša) leží na 20° severní šířky a 87° východní délky.
Neznámá a bezejmenná loď nezvykle velkých rozměrů uvízla na velké písčité mělčině a na její palubě nikdo nereagoval na pokusy o radiové či jiné spojení. Novinářské hypotézy mluví o tom, že se utrhla z kotvy a velké bouře, které tu bývají nemilosrdné, zavinily vážnou poruchu. Je možné, ba velmi pravděpodobné, že čínští specialisté, kteří delší dobu monitorovali činnost na indické raketového základně, byli nuceni loď opustit a byli proto evakuováni ponorkou i s veškerým získaným materiálem. Ostatní zařízení, které nešlo vzít s sebou, asi skončilo opodál v hlubším moři.
Čína Indii k úspěšnému letu Agni 5 neblahopřála. To se u vojenských pokusů ani nedělá. Ale mlčet k něčemu tak důležitému se taky nedá. Peking se oficiálně omezil na pouhé „Co má být? Jsou přece důležitější věci v indicko-čínských vztazích!“. Samozřejmě, že čínský generální štáb hodnotí věci po svém. Indie a Čína jsou rivalové dneska už nejen na asijské, ale také na celosvětové scéně. Ani ne před měsícem se v indické metropoli konal summit BRICSu (Brazilie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika). Na indické půdě to bylo poprvé. Tato mladá velká nová PĚTKA ve světovém zápolení o moc a vliv se musí snažit o pospolitost, chce-li si v hospodářském i strategickém zápolení posílit své pozice. Není to však snadné. Jsou tu mnohé nedobré reminiscence. Letos koncem roku to bude rovných 50 let, co Indie utrpěla velmi pokořující porážku v krátké válce s Čínou. A teprve nedávno Peking a Dillí si plácly, pokud jde o uznání svých dlouhých hranic. A nedá se říci, že k plnému vzájemnému uspokojení.
Čína navíc dost fandí Pákistánu v nekonečném sporu s Indií o Kašmír – a možná by se to mohlo změnit, kdyby Indie neměla „vrcholného buddhistu jako falešnou kvočnu pod svým křídlem“ (výrok z indického Deccan Herald). Samozřejmě, že indická střecha nad hlavou Dalajlámy je něco, co tvořilo a dál tvoří doslova stěnu v indicko-čínských vztazích. Její překonání začíná být možné až v poměrech, které lze nazvat novokapitalistickým pragmatismem v obou státech – dvou asijských gigantech.
Na vrcholných politických místech jsou na obou stranách nastavena prezidentská a premiérská ústa trvale na vstřícné úsměvy. Zalistujte si však čínskými a indickými publikacemi, kde se mohou vyjadřovat generálové. (Viz China Daily či Indian Defence Review, obojí je na internetu). O nabroušenosti šavlí na obou stranách nemohou být pochyby, to ostatně mají dragouni všude na světě přímo v popisu práce.
China Daily ke svému mávnutí rukou nad letem nejnovější indické bojové rakety ještě přidává káravé napomenutí: „Indie zvedla své vojenské výdaje o 17 % v tomto roce. A znovu se stala největším dovozcem zbraní na světě. Dobrá, ale přesto by neměla přeceňovat svou sílu.“
V tomto výroku je ovšem kus pravdy. Ale měly by se nad tím zamyslet i v jiných metropolích světa.
