1. května uplyne již 12 let od vstupu ČR do EU. Z posledního průzkumu tzv. Eurobarometru (podzim 2015), přitom vyplývá, že s EU jako politickým útvarem se ztotožňuje pouze 35 % českých respondentů. ČR se zařadila mezi státy, v nichž respondenti na škále pocitů od totálně pozitivních přes neutrální až po totálně negativní vybírají spíše ten poslední nežli ten první, mají-li popsat dojem ze svého členství. Reputace EU v ČR je tak suverénně nejhorší ze všech tzv. nových členských států, které bývaly dříve součástí východního bloku (vynikne to např. ve srovnání s Polskem, ale i Rumunskem). Podobné výsledky ukazují i poslední průzkumy českých agentur.
Nad přesnými příčinami je obtížné spekulovat na několika řádcích, nicméně některé skutečnosti jsou zřejmé: ČR z dlouhodobého hlediska chybělo a chybí ztotožnění se s faktem, že je součástí EU. Dělení na „my“ a „oni“ prolínalo a prolíná (až na výjimky) českým politickým diskursem, bez ohledu na míru deklarovaného stranicko-politického „euroskepticismu“, či naopak „eurooptimismu“.
Lze namítnout, že tuto situaci vytvořila i sama EU počátečním nastavením podmínek východního rozšíření. Těmito úskalími si ale prošli všichni „východní“ nováčci a navíc éra přechodných období je již pryč. Od té doby to byla nezřídka i sama ČR a její specifické vnitřní problémy, které nás vydělovaly a stavěly do diskutabilního světla (viz např. problém čerpání unijních financí).
Češi mají také často dojem, že současná EU je jiná, než ta, do které vstupovali. Nabízí se však otázka, jak velký podíl z oněch více než 77 % hlasujících v roce 2003 pro vstup skutečně věděl, do jaké EU ČR vstupuje. Zda zvažovali výhody i úskalí dotační politiky a rozhodovacího procesu v unijních institucích, zda brali v úvahu, že od dob Maastrichtu už EU nepředstavuje jen budování vnitřního trhu, ale více než v minulosti aspiruje i na integraci v jiných oblastech. Zda brali v úvahu, že dnešní Francie, Německo či Británie nejsou jen původní Francouzi, Němci či Angličané.
Toto vše se pojí s posledním faktorem, kterým je informovanost. Detailní znalost unijních procesů je vzdálená běžným občanům i ve většině států někdejší EU-15. Je ale otázka, jakou znalost jsme měli a máme o každodenním fungování života v této EU. Jak je zkreslená mediálními zprávami, hoaxy apod. V tomto leží samozřejmě velká výzva i pro vzdělávací sféru. Problémem může být, že objektivní pohled na většinu těchto otázek je mnohovrstevnatý, což se míjí s dnešní poptávkou po zkratkovitých sděleních i řešeních.
Prvomájové výročí každopádně spíše než po oslavě volá po zamyšlení. A nemělo by to být zamyšlení na pár minut, ani na pár řádků.
Pracuje jako odborná asistentka na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU. V publikační a pedagogické činnosti se věnuje současným problémům evropské integrace (zejm. problematika východní dimenze společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU se zaměřením na vztahy EU – Rusko a program Východního partnerství, společná zemědělská politika EU) a vybraným aspektům týkajícím se členství ČR v EU (role ČR v institucích EU, kraje a města v rozhodovacím procesu EU).
