Jestli Francouzi něco opravdu umí, pak pojímat věci ve velkém. Dokážou se stmelit, statisíce jich třeba organizovaně vyrazí do ulic protestovat. A jak se ukázalo teď o víkendu, zvládnou pokořit i odhady volební účasti v pravicových primárkách. Vybírat kandidáta na příštího prezidenta jich dorazily víc než čtyři miliony – a to navíc za možnost hodit hlas do urny museli platit.
Boj o Elyseje: Francouzského prezidenta vybírají i kočky
Automobilový závodník předjel všechny
Francouzská pravice se rozhodla najít svého prezidentského kandidáta v otevřených primárkách vůbec poprvé v historii. Smysl je prostý: aby proti očekávané favoritce květnové volby, šéfce protiimigrační Národní fronty Marine Le Penové, nestálo hned několik pravicových uchazečů o křeslo v Elysejském paláci, ale ideálně jen jeden, který bude mít podporu celé strany.
Této metě je po minulé neděli nejblíž muž, kterého ještě před týdnem favorizoval jen průzkum institutu OpinionWay. Udělal mu tím ale těsně před volbou dobrou službu – o někdejším premiérovi Francoisi Fillonovi se začalo mluvit. A nakonec to byl on, kdo první kolo primárek se 44 procenty hladce vyhrál. Triumf bude muset potvrdit tuto neděli ve druhém kole, kdy proti němu bude stát druhý v pořadí, další expremiér Alain Juppé. Ten napoprvé dostal přes 28 procent hlasů.
Fillonův úspěch je nečekaný. Po odchodu z čela vlády se držel svého místa poslance a možná víc než o jeho politice mluvili Francouzi o jeho automobilových závodech. Těch se Fillon už roky rád účastní, rychlou jízdu miluje a na sportovní auta nedá dopustit.
Francois Fillon
Za alternativu k neoblíbenému někdejšímu prezidentovi Nicolasu Sarkozymu, který v primárkách se ziskem pouhých 20 procent hlasů naprosto propadl, ho ale považovat rozhodně nelze. Právě Fillon byl premiérem vlády za Sarkozyho mandátu a jejich politické postoje jsou velmi podobné – ať už jde o imigraci, boj se zbytečnou byrokracií, pohled na krajní pravici nebo oblibu někdejší britské premiérky Margaret Thatcherové. Oba jsou také zastánci vřelejších vztahů s Ruskem a konkrétně jeho lídrem Vladimirem Putinem. Nad anexí ukrajinského Krymu jsou ochotní přivřít oči.
Ostatně, Sarkozy Fillona ihned po své porážce podpořil. Dá se předpokládat, že v případě Fillonovy výhry v květnových prezidentských volbách se Sarkozy – byť v nějaké nové roli – do Elysejí ještě přijde podívat.
Výsledky 1. kola francouzských pravicových primárek
„Lásko, jsem na tebe pyšná“
Sarkozyho prohra byla nepochybně překvapením, ale zase ne tak velkým. V posledních letech ho zastínily korupční kauzy, v kterých figuruje. Úřady dodnes nemají jasno, jak to bylo s financováním jeho předchozích prezidentských kampaní. Zatímco na tu první měl v roce 2007 přispívat libyjský diktátor Muammar Kaddáfí, u druhé v roce 2012 měl Sarkozy pro změnu překročit povolenou hranici pro výdaje na volby. Exprezident se hájí, že mu vyšetřovatelé nikdy nic nedokázali. Stín na jeho kariéře to ale zanechalo.
Sarkozyovi před volební místností v 16. pařížském okrsku
Překvapením je možná spíš to, že Sarkozy nevytáhl před volbami těžký kalibr – svou manželku, někdejší modelku a současnou písničkářku Carlu Bruni-Sarkozyovou. Jistě, Francouzi si ji pamatují jako rozmařilou první dámu. Její proměna ale mohla zaujmout a zjemnit obraz jejího muže: Sarkozyová se dnes prezentuje jako nepříliš výrazná žena, která si nepotrpí ani na vytříbené róby ani na luxus. Věnuje se svým dětem – se Sarkozym má dceru Giuliu – a drží se trochu stranou. Svého manžela po neúspěšné volbě podpořila na instagramovém účtu, kam nahrála jeho fotografii se vzkazem: Někdy i ti nejlepší prohrají. Bravo, má lásko, jsem na tebe pyšná. Předtím samozřejmě odvolila. Víc ale nic.
Zkorumpovaný starosta se hlásí
Po prvním kole primárek zbývá pravici jako jediná alternativa k Fillonovi zmíněný Alain Juppé. Do premiérského křesla usedl před více než dvaceti lety za mandátu Jacquese Chiraka a příliš dlouho v něm nevydržel. Ještě za předchozího prezidenta Francoise Mitterranda si vyzkoušel roli ministra – ať už financí, nebo zahraničí. Jeho pozdější ministerské posty v Sarkozyho éře už ale působí jen jako malý odskok od jeho regionální politiky: Juppé je pro Francouze prostě starostou Bordeaux – s drobnou přestávkou už téměř dvacet let.
Alain Juppé během předvolební kampaně v Marseille
Teď ale ta stinná stránka – Juppé má na své politické kariéře významný stín. V době, kdy měl v 90. letech po boku tehdejšího starosty a pozdějšího prezidenta Jacquese Chiraka vliv na pařížské radnici, neváhal na náklady metropole zrekonstruovat městský byt svého syna a přikázal, aby mu byl snížen nájem. Ačkoliv úřady uznaly, že to nebylo v pořádku, rozhodly se Juppého nestíhat.
Takové štěstí ovšem neměl, když si vyšetřovatelé posvítili na fiktivní zaměstnávání osob na radnici v metropoli. Jak se ukázalo, Juppé o něm věděl a v roce 2004 dostal od soudu osmnáct měsíců podmínečného vězení a desetiletý zákaz vykonávat veřejné funkce. Po odvolání zbylo měsíců v podmínce nakonec čtrnáct a zákaz se zkrátil na pouhý rok.
Otázkou je také, jak se voliči vypořádají s Juppého věkem. Je o devět let starší než Fillon a v jednasedmdesáti letech by se tak stal vůbec nejstarším zvoleným prezidentem od dob legendární hlavy státu Charlese de Gaulla. Mimochodem, Francie umožňuje nástup do prezidentského úřadu už od třiadvaceti let.
Primárky jako výhodný byznys
Ať už v druhém kole primárek vyhraje kdokoliv, pravice si může gratulovat už teď. Její vůbec první otevřené primárky po vzoru Spojených států se vydařily. Předvolební debaty měly vysokou sledovanost – poslední, třetí, vidělo v televizi přes pět milionů lidí.
Samotné volby byly trochu chaotické. Někteří voliči museli čekat ve frontách k urnám i víc než půl hodiny, a to včetně kandidátů. Podmínkou účasti navíc bylo zaplatit dvě eura a podepsat dokument, ve kterém se volič přihlásil k hodnotám pravice i středu. Paradoxem je, že totéž učinila také řada socialistů, jen aby mohli rozhodovat o soupeři svého kandidáta, kterého si sami budou vybírat v primárkách až v lednu.
Uzavření volebních místností se kvůli frontám protáhlo až o hodinu
Pravice na volbách díky vysoké účasti utržila přes osm milionů eur. To by jí mělo stačit na poplacení výdajů za celé primárky. Zbytek půjde na účet kampaně vítězného kandidáta.
Zajímavé je, že primárky ve Francii si každá strana dělá po svém, případně je nedělá vůbec. Kandidáti mají navíc možnost je prostě obejít, což je například případ republikána Henriho Guaina. Ten už oznámil, že půjde rovnou do boje o Elyseje. Pokud sežene 500 podpisů osobností z politického světa z 30 různých departementů, cestu má také otevřenou.
Na to, že nejednotnost primárek může vést ovšem k chaosu a netransparentnosti, upozornila na zajímavém případu novinářka listu Le Monde Raphaëlle Besse Desmoulièresová. V říjnových primárkách Zelených odvolila jménem svého kocoura – nikdo to neodhalil. Gaston Lecat se objevil v seznamu zúčastněných voličů.
V primárkách Zelených odvolil kocour redaktorky listu Le Monde
Pravice versus Le Penová?
Popularita socialistů je aktuálně nízká. Může za to jejich nepopulární prezident Francois Hollande, kterému se nedaří plnit staré předvolební sliby – hlavně co se týče snižování nezaměstnanosti. O to vyšší je pravděpodobnost, že se Fillon nebo Juppé – o tom rozhodnou voliči v neděli ve druhém kole pravicových primárek – dostanou až do rozhodujícího květnového duelu o prezidentské místo v Elysejském paláci.
Jejich očekávaná soupeřka Marine Le Penová žádnými primárkami procházet nemusí, Národní fronta ji nominovala rovnou. Žena, která zejména kvůli extremistické minulosti své strany zatím nikdy neuspěla, teď ovšem vůbec odepsaná není. Popularitu má. Po šoku jménem brexit nebo Donald Trump tak může nakonec přijít podobný i pro francouzské tradiční strany. Ostatně, sama Le Penová v rozhovoru pro BBC nedávno prohlásila, že po výsledcích posledních voleb a referend ve světě může následovat jedině její vítězství.
Vystudovala žurnalistiku a mediální studia na FSV UK se studijními pobyty na univerzitách v Paříži a ve Washingtonu. Absolvovala stáže ve France Télévisions a v americké talkshow The McLaughlin Group. Pracovala jako rozhlasová zahraniční zpravodajka. Od roku 2012 působí v České televizi. O aktuálním dění ve Francii informuje pravidelně na svém twitterovém účtu @KatkaEtrychova.
Kateřina Etrychová, redaktorka zahraniční redakce ČT