Je to něco přes čtyři roky, kdy tehdejší stínový ministr financí ČSSD Jan Mládek představil na sjezdu daňové plány své strany. Druhá sazba daně z příjmu fyzických osob bude 38 procent z hrubé mzdy, daň z příjmu firem se zvýší na 21 procent a druhá sazba pro banky, telekomunikační a energetické firmy bude 30 procent.
„Já bych tady chtěl potvrdit bez jakýchkoli pochybností, my prostě zavedeme progresivní daň fyzických osob s horní sazbou 38 procent z hrubé mzdy,“ prohlásil tehdy Mládek.
Nesmlouvavě se postavil i k živnostníkům, kteří podle jeho tehdejšího vyjádření „parazitují na zaměstnancích“. A navrhl, aby se podmínky pro odvody zaměstnanců a živnostníků srovnaly, protože současný stav je neúnosný.
Včera oprášil Mládkovu myšlenku předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD), který chce rovněž zvýšit odvody osob samostatně výdělečně činných na úroveň nyní platnou pro zaměstnance. Jen jeho motivace je jiná.
Před čtyřmi lety ČSSD v tomto kroku viděla „nastolení elementární daňové spravedlnosti, ale též jedno z klíčových opatření vedoucích ke zlepšení stavu veřejných financí“.
A samotný Jan Mládek měl k tomu na zřeteli i blaho óesvéček: „Dospělo to tak daleko, že řada OSVČ, pokud se nic neudělá, tak ty jejich důchody budou minimální,“ varoval. Milan Štěch vidí dnes problém jinde. Reaguje na nedostatek pracovníků v naší ekonomice a od zvýšení odvodů si slibuje, že někteří živnostníci je neustojí, zavřou své krámy a radostně se zapojí do budovatelského úsilí našeho průmyslu. Podle něj by mohlo jít až o několik desítek tisíc osob především z řad „pseudopodnikatelů“.
Copak o to, lidé v tuzemské ekonomice skutečně chybějí – podle aktuálních údajů by jich zvládla zaměstnat o nějakých 170 tisíc víc. Ano, zároveň máme přes 300 tisíc nezaměstnaných, ale při naší nejnižší nezaměstnanosti ze všech unijních zemí je evidentní, že z tohoto rezervoáru chybějící pracovníky nedoplníme.
Ale řešit tuto situaci nastolením takových podmínek, které by nahnaly živnostníky do továren, je absurdní. Sjednocení odvodových podmínek živnostníků se zaměstnanci by bylo dalším (kolikátým už?) krokem výrazně komplikujícím živnostenský život.
Za poslední roky se snížil odečet paušálních výdajů, přibyly datové schránky, evidenční hlášení DPH, elektronická evidence tržeb, živnostníkům nikdo neproplácí dovolenou a mají méně výhodný přístup k nemocenskému pojištění, většina z nich si dnes musí platit účetní, aby je provedla všemi složitostmi daňové evidence a navíc – živnostníci ručí za své závazky celým svým majetkem.
Netvrdím, že mezi živnostníky nenajdeme nějaké Štěchovy „pseudopodnikatele“, kteří zkrátka usoudili, že je pro ně tato forma podnikání výhodná, ale postupovat proti živnostníkům plošně jako proti nějakým nepřátelům, je nesmysl.
Nápad předsedy Senátu by totiž nejvíc odskákali ti poctiví, kteří by museli skončit. Na rozdíl od padesátých let, kdy jsme se s živnostníky také vypořádali, by ale venkovské obchůdky, drobné provozovny, švadleny nebo řemeslníci neskončili v komunálu jako tehdy, ale nejspíš definitivně. A obávám se, že by jich bylo podstatně víc, než oněch několik desítek tisíc, jak odhaduje Milan Štěch.
V poslední době mám stále silnější pocit, že ČSSD neví, co chce. Po vyjádření předsedy Senátu je jasné aspoň jedno: zcela jistě nechce jediný volební hlas od skoro milionu lidí, kteří se v Česku živí samostatně výdělečnou činností. A pokud jde o samotný nápad pana Štěcha, troufám si tvrdit, že z něj zbyde to samé, jako z dřívějších návrhů Jana Mládka. Nic.
