Co spojuje amerického studenta Otto Warmbiera, který nepřežil vězení v KLDR, a čínského držitele Nobelovy ceny Liou Siao-po? Publicistka Kateřina Procházková se zamýšlí nad chováním čínské vlády.
Čínská vláda už asi nadobro umlčela svého nejznámějšího kritika. Nositel Nobelovy ceny míru Liou Siao-po bojuje ve finálním stádiu s rakovinou jater. Po osmi letech vězení a mučení ho teď prý léčí čínští experti.
Liou Siao-po je symbolem a ukázkou toho, kam kráčí Čína. Píše o tom deník The Guardian v reakci na utrpení, které disident prožil.
Po více než měsíci od zjištění choroby Peking oznámil, že známý čínský disident byl podmínečně propuštěn na svobodu. Ne, ale že by mu byl zkrácen jedenáctiletý trest. Částečnou svobodu má jen proto, že se nachází ve finálním stádiu rakoviny jater. Převezen byl proto 23. května do nemocnice v Šen-jangu na severovýchodu země. V zařízení, kde je stále hlídán, nemá možnost zvolit si lékaře nebo se nechat převézt domů. Ani v pravděpodobně posledních týdnech či měsících života není svobodný. A jak se vyjádřil Peking, všichni, co o Liouovo osvobození usilují, se jen nezodpovědně vměšují do ryze čínských záležitostí.
Liou byl zatčen a odsouzen v roce 2009 k jedenácti letům vězení za podvracení státní moci. Toho se měl dopustit spoluautorstvím Charty 08 – dokumentu požadujícím po čínské vládě respektování lidských práv a zavedení svobodných voleb. Chartu 08 podepsalo přes 350 čínských intelektuálů. Lioua pak k sepsání inspirovala československá Charta 77.
V domácím vězení je od roku 2010 i jeho žena Liou Sia. A třináct let si za údajnou defraudaci odpykává i švagr Liou Chuej.
Liou a jeho rodina ale nejsou jedinými vězněnými. Od nástupu prezidenta Si Ťin-pchinga pokračuje systematické zavírání a umlčování představitelů opozice a disentu. Podle materiálů organizace Reportéři bez hranic (RSF) je v Číně nejvíce vězněných novinářů a bloggerů na světě.
Osmadvacet let od krvavého potlačení demonstrací na náměstí Nebeského klidu má Čína ve svých věznicích více než sto novinářů a bloggerů. Včetně zmiňovaného nositele Nobelovy ceny míru a tří novinářů, které ocenila za jejich práci organizace Reportéři bez hranic a francouzská televize TV5 Monde.
„Ústava Čínské lidové republiky jasně zaručuje, že občanům má být zajištěna svoboda projevu a tedy i tisku. Každý občan má také právo kritizovat představitele strany nebo odhalovat jejich přestupky. Nikdo pak nemá právo tyto informace blokovat,“ říká Cédric Alviani, šéf pobočky RSF ve východní Asii.
V žebříčku svobody tisku RSF z letošního roku je Čína na 176. pozici ze 180 zemí. Překonali ji jen v autoritářský Turkmenistán, Eritrea a Severní Korea.
Právě s tou má ale mnoho společného. Nejen geografickou blízkost, ale také přístup k vězněným. Američana Otto Warmbiera propustil Pchjongjang a nechal odvézt domů po měsících kómatu. Liou byl přesunut do nemocnice s rakovinou v terminálním stadiu. Oba zničilo, nalomilo věznění a nelidské zacházení. K oběma zemím by tedy svět měl přistupovat stejně – tedy jako k nedemokratickým režimům, které beztrestně zavírají a mučí své i cizí občany.
Napsáno v Den památky obětí komunistického režimu – 27. června 2017
Novinářka, bývalá redaktorka zahraniční redakce České televize, zpravodajka Českého rozhlasu v Asii. Zaměřuje se především na zpravodajství z Číny, Japonska a Koreje. V Asii žila posledních zhruba deset let – Hongkong, Taj-pej, Peking, Singapur a Tokio. Vystudovala žurnalistiku na Ostravské univerzitě a Univerzitě Glasgow. Politologii vystudovala a jazykové znalosti získala na National Taiwan University, Beijing Foreign Studies University a Sophia University v Tokiu. Je členkou Foreign Correspondent Club a Beijing International Society.
