Při natáčení se s lidmi směju i brečím. Snažím se přinést naději, říká reportérka Surovcová

Často balancuji s lidmi na hranici života a smrti, ale vždy se snažím vnést do života naději, že to dobře dopadne, popisuje svou práci reportérka domácí redakce ČT Lea Surovcová. Původně závodně lyžovala, pak byla učitelkou a teď natáčí o sociálních tématech. „Do novinařiny musíte jít naplno srdcem. Pokud si vybíráte salonní témata, tak to není správná cesta,“ vzkazuje v podcastu Background ČT24, ve kterém mluví i o tom, co kvůli práci obětovala.

Lyžovat začala Lea Surovcová ve třech letech a dlouho se sportu věnovala i závodně. „Naplno jsem tím žila dvacet let, ale pak jsem se rozhodla jít studovat,“ vypráví, jak ji nadchlo výtvarné umění a divadlo. Na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně nakonec vystudovala češtinu a výtvarnou výchovu a začala učit. „Nebyla jsem moc spokojená. Nešlo o školu, ale deziluzi ze školství,“ vzpomíná na okamžik, který ji nasměroval do médií.

Nejprve zamířila na Novu a, jak sama uvádí, práce v první české soukromé televizi ji hodně naučila. „Nemohla jsem si pomoct archivem, takže jsem všechno musela mít natočené. Také mě naučila dravost,“ hodnotí, i když připomíná také horší chvíle, například když při natáčení nehody autobusu chodila mezi mrtvými lidmi. „Za dva roky v komerčním médiu jsem viděla více hrůzy než za celý život.“

Po Nově odešla do brněnské redakce České televize (ČT), kde moderovala pořad Dobré ráno, kterým se inspiroval nový seriál Dobré ráno, Brno!. „Jak v čem,“ odpovídá Surovcová na to, zda je seriál autentický. „Ale vždy to byl náš vlastní svět. Když vstáváte v půl čtvrté a fungujete do devíti, tak je to náročné. Já jsem pak ještě jela točit, takže jsem domů přišla třeba v sedm,“ líčí.

Natáčení je pro ni koníček

V brněnské ČT strávila šest let, po kterých si chtěla vyzkoušet, jak obstojí na „velkých Kavčích horách“. Do Prahy přišla po změně vedení domácí redakce a po prvních třech měsících byla podle vlastních slov „zralá na odchod“. „Měla jsem pocit, že vůbec neumím udělat reportáž. Mezi regionálním a celostátním zpravodajstvím byl obrovský rozdíl,“ ohlíží se s tím, že dnes už je menší.

„Trvalo mi rok, než jsem se rozkoukala. Tehdejší šéf mi později řekl, že mě chtěl vyhodit, ale že na to zapomněl,“ směje se Surovcová, která kvůli vysněné práci obětovala dlouholetý vztah. „Žila jsem s dokumentaristou Láďou. Zatímco on se z Prahy odstěhoval do Brna, tak já z Brna do Prahy. Ani jeden z nás neudělal vstřícný krok a nenastěhoval se zpět,“ říká a vysvětluje spletitost novinářské práce.

„Mrzí mě, že mi třeba i někdo z mých blízkých řekne, že si tím supluju rodinu a život. To ale není náplast. Někdo si jde zaběhat nebo za kulturou, pro mě je koníček natáčení,“ odpovídá reportérka Událostí, která stále čelí otázkám na rodinu a děti. „Už jsem dost stará na to, abych věděla, co mi dělá radost. A já chci žít šťastný život. Když budu šťastná, tak vím, že budou šťastní i lidi kolem mě.“

Slzy ve střižně

Zatímco při příchodu na Kavčí hory hledala Lea Surovcová témata těžce, dnes má oblasti zájmu dané. Věnuje se sociálním otázkám, menšinám či zdravotnictví. Běžně tak natáčí s lidmi v těžkých životních situacích. „Často balancuji s lidmi na hranici života a smrti, ale vždy se snažím vnést do života naději, že to dobře dopadne,“ popisuje. „Ti lidé pro mě nejsou položka v bodovém scénáři. I když je to těžké, tak s nimi mluvím, smějeme se spolu, pláčeme spolu, mluvíme upřímně.“

Slzám se reportérka těžko brání i při práci ve střižně, jak dokládá odpovědí na otázku na nejtěžší reportáž. Nedávno totiž natáčela o předčasně narozeném miminku, které mělo vedle zadečku velký nádor. „Maminka dovolila částečné použití záběrů. Čtvrt hodiny jsem seděla ve střižně a vybírala jsem je. Takhle mi tekly slzy,“ vypráví Surovcová, které někteří známí přiznávají, že mají nutkání její reportáže kvůli depresivnosti raději přeskakovat.

„Teď mi kolega Dan Takáč říkal, že musí zavolat mámě, aby se nedívala na moji reportáž o sebevraždách seniorů, protože má teď smutné období. Pak mi ale poděkoval, že jsem ho vyburcovala k tomu, aby jí zavolal,“ říká reportérka, že i proto jí práce dává smysl. Druhým dechem ale dodává, že je ráda, když pokrývá klidnější témata. „Teď jsem točila o Dni otevřených dveří ČT a byla jsem úplně na obláčku,“ usmívá se.

Natáčí dokument o ovdovělých rodičích

Surovcová ale čelí kvůli práci i kritice, naposledy od sociálního pracovníka roku Pavla Velemana, který jí v rozhovoru pro server A2larm vytkl rozhovor s podnikatelkou Ivanou Tykač o dotacích na školní obědy. „Říkal, že děláme všechno špatně, že bych nemohla mít kamarádku prodavačku. Realita je taková, že než abych šla na mejdan, tak jdu radši na Žižkov do hospody s mým kamarádem bezdomovcem Emilem,“ reaguje reportérka s tím, že kritiku přijímá, neodpovídá ale na útoky. „Nebyl tam možný dialog. Napsala jsem, že projekt má smysl a víc o tom komunikovat nebudu.“

Právě na sociálních sítích Surovcová s lidmi komunikuje nejčastěji – obracejí se tam na ni i lidé žádající o pomoc. „Každý dotaz si přečtu a pak přemýšlím, jestli už jsem ohledně toho něco nedělala. Na všechno ale odpovídat nemůžu,“ přiznává, že se na zprávy dívá večer po práci, kdy má méně energie. „Chtěla bych požádat, že jestli po mně někdo něco chce, tak ať se na mě obrací přes den.“

U podobných žádostí ale musí být podle svých slov také ostražitá. „Nešla bych do něčeho s nikým, kdo se mnou nehraje férovou hru a chce mě zneužít,“ odpovídá jasně. Pozor si dává i na tenkou hranici mezi novinařinou a aktivismem. „Ten je důležitý a podařila se díky němu spousta věcí, ale vnímám, že mi není blízký,“ vysvětluje, proč příliš, třeba během sbírek, nespolupracuje s organizacemi a firmami.

Výjimku udělala při Adventních koncertech ČT, kdy byla tváří organizace Parent Project, nebo aktuálně kvůli spolupráci s Nadačním fondem Vrba. „Točím roční časosběrný dokument o mladých ovdovělých rodičích v produktivním věku,“ vysvětluje Surovcová, která se snaží všechno dělat naplno. „Do novinařiny musíte jít naplno srdcem. Pokud si vybíráte salonní témata, tak to není správná cesta,“ uzavírá.

Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.