„Užívej si, dokud sedím, ale až mě pustí, tak si buď jistej, že tě vykastruju nebo něco, každopádně ti něco udělám.“ Divadlo Komedie ve své poslední premieře sezóny syrově nahlíží do hlav žen, které přímo zabily muže, nebo se na vraždě podílely. Dokumentární hru Zločiny.Ženy.doc sepsala avantgardní ruská novinářka, režisérka, autorka, herečka a politické aktivistka Varvara Fajer.
Varvara Fajer, vlastním jménem Galina Siňkinová, představitelka experimentálního moskevského Teatru doc., se také zabývá dokumentárním filmem. Titulu vévodí rozhovory žen z věznice ve vesnici Šachovo v Orlovské oblasti. Režisérka Varvara, ztvárněná Kristýnou Leichtovou, navozuje bezprostřední komunikaci, díky níž se daří přenést dramatické peripetie života odsouzených do magnetického pole jeviště.
Místy i ony přebírají moderaci přátelského výslechu a novinářka svěřuje emoční starosti zkušeným manipulátorkám v roli respondentek. Těmi jsou emancipovaná Olga (Pavlína Skružná) a vlivná milenka mafiána Bella (Eva Vrbková). Chlapy jako živočišný druh reprezentuje mladý subtilní Muž (Jan Hofman). Síla žen je hlavním tématem kusu, obnažujícího partnerské strategie až na dřeň. Materiály autorka nasbírala díky spolupráci s vězeňskou psycholožkou Galinou Roslovovou.
Zločiny z vášně, jak svůj projekt Varvara Fajer nazvala, shromáždily množství audio i videozáznamů, z nichž vznikly metodou verbatim a life game prototypy hlavních hrdinek. V dokumentární hře se hojně setkáte s motivy lásky, sexuality a psychologie člověka, jednajícího v běžných i extrémních situacích. Režisér Ondřej Mataj obohatil kompozici o dva na pódiu přítomné výrazné muzikanty, houslistku Veroniku Linhartovou a industriálně laděného Kittchena, respektive z tabletu kouzlícího kuchaře zvuků Jakuba Königa.
„Diváci bývají z představení u vytržení. Zločiny se líbí obzvlášť ženám. V hlavách diváků dochází k určitému posunu. To znamená, že mají pocit, že se jejich vztah k těmto sociálním skupinám mění,“ uvádí Varvara Fajer. Dokumentaristika pracuje s osobitými jazyky figur, mluvících podle svého, nikoli řečí autora. Hra ovšem není žádnou reality show ani parodií, zachovává si úroveň a záživnost. Přirozeně vtáhne do cely bez fyzických mříží, více upozorní na mříže mentální.
Scéna Lenici Rozsnyóové linkuje geometrii čtverce, bílé oblečení, bílé židle a světlo zářivek nerozptylují pozornost, můžeme se soustředit na to, o čem se hraje. Fabulace situací, které se nás dotýkají, působí především zásluhou obou hlavních aktérek. Sdílení žen přehluší obtíže specifického místa, jejich energie a magie nahradí útočné zbraně. Autentickou montáž výpovědí vražedkyň uvidíte v Divadle Komedie v první repríze 18. června od půl osmé.Trumfy této události? Intimita a otevřenost.
