„Tato hra je moje životní satisfakce,“ říká herec a režisér Jan Kačer. Po čtyřiceti letech se totiž vrací na domovskou scénu s vlastnoručně napsaným dílem Svatba pozdního léta. Kus režisérské židle uvolnil dávnému kolegovi Ladislavu Smočkovi, s nímž zažili zlatou éry scény. Příběh je zčásti autobiografickou hrou, která vzkazuje, že v osmdesátce život nekončí.
„Je to dobrá hra, která o něco usiluje. Je skutečným dramatem, ve kterém má každá věta smysl ve prospěch celku,“ charakterizoval text šéf této scény Vladimír Procházka. Smoček dodal, že hra je nádherným příspěvkem české dramatice. „Snažili jsme se, aby inscenace byla autentická. Aby se nehrálo, aby se bylo,“ doplnil.
V malém hotýlku dojde na ztráty a nalézání, odpouštění i zapomínání. Na místo vzpomínek a dávné křivdy s sebou Kačer vzal Zuzany Bydžovskou, Nelu Boudovou, Pavla Kikinčuka a další. Hrou vzdává autor hold spisovateli Gogolovi, proto má podtitul Variace na písmeno G.
Podle režiséra Smočka se jeho kolega vrací na jeviště, odkud byl v roce 1974 nucen odejít z politických důvodů, zejména jako objev. „Dozrál v něm skutečný, opravdový dramatik, stal se původním tvůrcem a rázem tak povýšil sám sebe do nejvyšší kategorie divadelního umění,“ řekl.
