Obrazy Ludmily Jandové zdůrazňovaly morální a duchovní hodnoty. Výtvarnici ovlivnilo setkání s básníkem a grafikem Bohuslavem Reynkem i arcibiskupem Karlem Otčenáškem. Právě kvůli náboženským motivům se její díla za minulého režimu do galerií nedostala. Teď se je na veřejnost daří znovu vracet. I díky aktuální výstavě v pražském Museu Montanelli.
Výstava Mezi nebem a zemí představuje práce Ludmily Jandové od raného díla ovlivněného malířskými směry až po krajiny a portréty, na něž mělo vliv její akademické studium. „Pakliže se díváme pozorně, už v rané tvorbě můžeme nalézt tendence její budoucí tvorby,“ upozorňuje kurátorka Dadja Altenburg Kohlová.
Utvořený umělecký rukopis Ludmily Jandové dokládají její cykly. Zobrazuje v nich lidstvo v omezeném a stísněném prostoru, odkud není úniku ani východiska. Výtvarnice, která se narodila v roce 1938, v dílech odrážela období druhé světové války i komunistického režimu.
Člověk na kříži
Příkladem tohoto opakujícího se tématu je na výstavě cyklus Žebříky. „Dává v něm lidem určitou naději, že se mohou z vězení, ve kterém žijí, osvobodit,“ podotýká k dílu kurátorka. V cyklu Hromadné hroby zase Jandová uložila do jednoho pohřebiště lidi i zvířata. „Nikdy ale neopomenula ukázat na vyšší lidský princip. Duchovní hodnotu, která nám pomáhá se vymanit z těžkých situací. A samozřejmě v některých obrazech poukazuje na samotného Boha, na vysvobození, úlevu a útěchu, kterou můžeme ve víře najít,“ vysvětluje kurátorka.
Za celoživotní umělecké dílo a přínos církvi získala Ludmila Jandová ocenění i od papeže Jana Pavla II. Sama ale uznávala všechna náboženství bez výjimky. „O kříži mluvila jako o horizontále a vertikále. Horizontála měl být pasivní a nečinný člověk, vertikála pak člověk, který se vztyčí a možná se zvedne k nějaké aktivitě proti nespravedlnosti,“ popsala kurátorka.
Všechny své práce tiskla umělkyně ručně ve svém ateliéru. I nástroje, které k tomu používala, jsou součástí výstavy, kterou lze v Museu Montanelli zhlédnout do 23. února příštího roku.
