Praha - „Zajímalo mě především, jakým způsobem lidé přežívají v extrému,“ poznamenává ke svému dokumentárnímu cyklu Zapomenuté transporty historik a dokumentarista Lukáš Přibyl. Jeho čtyři snímky připomínaly, že nejen Osvětim je synonymem holocaustu, ale že za druhé světové války byla menších koncentračních táborů celá řada a i s nimi jsou spojeny pohnuté osudy. Cyklus o hledání a lidské paměti vychází nyní v knižní podobě.
Zapomenuté transporty do Lotyšska, Estonska, Běloruska a do Polska vznikly během deseti let ze čtyř stovek hodin materiálu natočeného ve dvaceti zemích. Poslední ze snímků měl premiéru v roce 2009.
"Ty filmy nejsou ani tak o smrti, o koncentračních táborech, ale o různých modelech přežívání. O tom, jakým způsobem se lidé v zapomenutých místech přizpůsobovali naprosto příšerným podmínkám. Takové, vlastně univerzální věci, mě zajímaly," vysvětlil motivaci k rozsáhlému počinu Přibyl.
Cyklus se skládá především z autentického, do té doby nezveřejněného materiálu nikoli z oficiálních archivů, ale ze soukromých od pamětníků, které Přibyl vyzpovídal. „Tato cena patří především těm, kteří v Zapomenutých transportech mluvili, já jsem byl jenom prostředníkem jejich osudů,“ poděkoval jim dokumentarista při přebírání Českého lva. Za cyklus získal i mnohá další ocenění, na festivalech v New Yorku, Hongkongu nebo Košicích.
Kniha Zapomenuté transporty zahrnuje přepisy svědectví pamětníků a také rozhovor, který s Lukášem Přibylem vedl Michal Plzák. „Popisuju, jakým způsobem jsem sbíral materiál pro ty čtyři filmy, jak jsem se dostal do archivu KGB nebo jak jsem jednu fotku hledal čtyři roky. Je to spíš takový film o filmu v textu,“ upřesnil autor cyklu. I kniha je podle jeho slov stejně jako film o hledání a o lidské paměti po mnoha letech.
