Praha - Pro český národ významnou událost připomene komponovaný pořad, který proběhne na piazzetě Národního divadla 16. května od 14:30. Atmosféru původní slavnosti z roku 1868 navodí herci v dobových kostýmech, folklorních a národních krojích. Průvodcem bude David Prachař.
V rámci pořadu vystoupí například členové sboru Hlahol i dalších pěveckých spolků z míst, odkud byly do Prahy všechny základní kameny přivezeny. Zazní i slavnostní řeč Františka Palackého z té doby.
„Připomínku této události jsme zahájili už v 9:00 ráno prohlídkou historických prostor divadla. Kontinuitu mezi rokem 1868 a letošním se nám podařilo najít prostřednictvím starostů měst, odkud základní kameny kdysi přišly, zároveň s pěveckými spolky, jako je Hlahol či spolky z Práchně, Svatoboru nebo Doudleb,“ komentoval akci ředitel Národního divadla Ondřej Černý.
„První kámen byl dovezen z Radhoště, druhý je z Řípu, ale tím hlavním se oproti přání stal až kámen třetí, z Louňovic. Ten z Řípu se totiž nedal opracovat a až louňovická žula umožnila vložení zakládací listiny,“ upřesňuje dále Černý.
Kromě suterénních prostor se stálou expozicí základních kamenů si zájemci mohou prohlédnout i historické prostory divadla. Zájem o prohlídku je opravdu veliký, v průběhu dvou hodin navštívilo budovu 3000 lidí.
Položení základního kamene Národního divadla před 140 lety bylo významným krokem v touze Čechů po vlastní scéně. Neorenesanční budova architekta Josefa Zítka byla především výrazem emancipačních snah v době boje o národní kulturu.
Národní divadlo mělo vždy značnou mimodivadelní funkci, prezentovalo se především jako projev jednoty českého lidu, z jehož sbírek mělo být financováno, a současně jako projev vyspělosti české architektury, sochařství, malířství i uměleckého řemesla. Při vzniku divadla ale nešlo jen o návrat k evropským kořenům, ale i do minulosti specificky české. Nápis Národ sobě je proto povýšen na úroveň státního symbolu tím, že je zasazen mezi českou královskou korunu a znaky historických českých zemí, Čech, Moravy a Slezska. Nápis souvisí s oponou pod ním. Vojtěch Hynais na ní namaloval nejen představitele českého národa sbírající mezi sebou peníze na stavbu divadla, ale i umělce a řemeslníky, kteří budovu postavili a vyzdobili.
Soutěže na výzdobu budovy se konaly od roku 1873, témata byla jednak v duchu novorenesanční koncepce budovy klasická, jednak se inspirovala dobovým nadšením pro slovanskou mytologii. Obě tyto koncepce, vycházející z mánesovské malby spojené se soudobou romantickou krajinomalbou, daly ideový základ výtvarnému projevu, který se dnes označuje jako umění generace Národního divadla.
