Blonďatý kluk s vlající šálou je nejznámější podobou Malého prince, jak ho nakreslil přímo jeho autor Antoine de Saint-Exupéry. Výtvarnice Věra Jandourková si ale na konci šedesátých let vytvořila vlastní verzi slavného příběhu. Exupéryho knihu vlastnoručně přepsala a také ilustrovala – a v této originální podobě vyšla nedávno i tiskem.
Věra Jandourková podlehla Malému princi jako sedmnáctiletá dívka. Knihu měla jen půjčenou, a proto se rozhodla ji ručně přepsat a ilustrovat ji podle sebe. Impulsem prý byla samota v cizím městě. „Byla jsem tehdy v Kutné Hoře, nikoho jsem tam neznala a cítila se tak osamoceně jako on. Asi proto mě ta knížka zaujala,“ předpokládá.
Padesát let byl rukopis zapomenutý – do doby, kdy se o něm výtvarnice zmínila v jednom rozhovoru. Záhy poté se dočkal knižního vydání. Dnes už by se do něčeho podobného autorka podle svých slov nejspíše nepustila. „Je to i dané věkem, člověk se dřív papíru tak nebál,“ vysvětlila.
Báli se i jiní výtvarníci – většina vydání Malého prince vypadá po výtvarné stránce stejně. Vychází z podoby, kterou hrdinovi vtiskl jeho autor Antoine de Saint-Exupéry. „Jeho ilustrace jsou velice jednoduché, jemné až prosté, přitom dojemné a něžné,“ podotýká programový ředitel Albatrosu Ondřej Müller, proč se nakladatelé původní princovy podoby rádi drží.
Přesto se už při prvních dvou vydáních v šedesátých letech pokusili čeští ilustrátoři – Helena Zmatlíková a Vladimír Fuka – nakreslit Malého prince podle své představy. „Fukovi se povedlo vyjádřit jakousi jednoduchost, která čiší z Exupéryho ilustrací,“ domnívá se Müller, že takové rozhodnutí nebylo krokem vedle.
Jeden z nejznámějších pohádkových příběhů moderní literatury vyšel poprvé v roce 1943. Od té doby byl přeložen do více než 180 jazyků a prodalo se ho na 80 milionů výtisků. Dočkal se také filmového (recenze na animovaný film Marka Osbornea) a divadelního zpracování, aktuálně ho například hraje pražské Národní divadlo v Laterně magice (recenze).
