Režisér Vladimír Morávek se pro svou novou autorskou inscenaci inspiroval jednou z nejslavnějších knih moderní literatury, Malým princem Antoina de Saint-Exupéryho. Celovečerní dílo je jedinou premiérou pražské Laterny magiky v právě probíhající sezoně. A popravdě Malý princ velký dojem neudělal.
Recenze: Malý princ přistál v Laterně magice na planetě chaosu
Předlohou představení je ikonický, částečně autobiografický příběh, v němž letadlo autora havaruje v poušti. Setkává se tam s Malým princem, který přichází z jiné planety a spřátelí se s ním. Ten mu vypráví o svém putování vesmírem, o planetách, které navštívil předtím, než se dostal na Zemi, o tom, jak hledá svou spřízněnou duši…
Je bezpochyby těžké adaptovat literární klasiku tak, aby zůstala zachována její atmosféra. V Morávkově pojetí nechybí originální postavy jako Had, Růže, Liška, Král, Domýšlivec, Pijan či Byznysmen z putování Malého prince po sedmi planetách. Přidal i další figury, které jsou spíš symbolické, Malý princ má například své starší alter ego.
Malý princ
Záplava charakterů a jejich vstupů se ale brzy po začátku představení stává nepřehlednou. Mozaika surreálních obrazů postrádá jednotící linku, její pomalé tempo nijak nenabírá na obrátkách a brzy se tříští. Vzniká babylonské zmatení, divoký rej, v němž se po nějaké době neorientují myslím ani dospělí, natož děti od osmi let, jimž je inscenace dle programu určena.
Hudbu vytvořil skladatel Zbyněk Matějů, kompozicí se prolínají různé hlasy a předimenzované zvukové efekty, což ještě více napomáhá zmatečnosti na jevišti. Autorem choreografie tanečních čísel, kterých je v inscenaci pomálu a nedostávají dostatečný prostor a v celém tom mumraji bohužel zanikají, je Libor Vaculík.
Reportáž: Malý princ v Laterně magice (zdroj: ČT24)
Veškeré dění na scéně se odehrává ve velmi tlumeném světle, kouřové šero odvádí pozornost na horizont jeviště. Scénografii vytvořil architekt Daniel Dvořák, který se v ní částečně vrátil k principu „laternovského“ polyekranu. Scénu tedy lemují desítky malých obrazovek s projekcemi a nejrůznějšími pohyblivými motivy, které jako obrovský kaleidoskop ani na chvíli nepřestanou problikávat a proměňovat se. Cválají tam desítky koní, kvetou růže, objevují se hlavní postavy, političtí řečníci, shluky čísel…
Principy Laterny magiky už ale dávno nejsou tím, čím bývaly v době, kdy vznikly. Propojení projekce a živé divadelní akce se dnes stalo běžnou záležitostí a v jednadvacátém století plném počítačových technologií není vůbec jednoduché jím překvapit a zaujmout. Takže byť je projekce propracovaná, celkový dojem z představení nezachrání.
Malý princ
Ve výsledném tvaru mizí křehkost a poetika originálního příběhu. To, co je v předloze tím nejdůležitějším, splývá v jeden velký chaos. Přes veškerou snahu porozumět srdcem, jak zní jeden z leitmotivů Malého prince, se to u tohoto jevištního zpracování asi mnoha divákům nepodařilo.