Jeden z nejvýznamnějších – a také nejlépe placených – barokních umělců v Čechách, ovšem zároveň věčný dlužník, nevěrný manžel a velký gurmán. Na objednávku vytvářel biblické výjevy, pro sebe maloval společenskou spodinu. Petra Brandla se pokouší vystihnout výstava s podtitulem Příběh bohéma, kterou připravila Národní galerie Praha. Prohlédnout si na ni lze i díla nově objevená či dosud nevystavená.
Výstava čítá přes šedesátku velkoformátových autorových maleb. Včetně první dochované Brandlovy podobizny. Na diváky shlíží pohledný mladý muž, který umí velmi dobře komunikovat s lidmi a prodat se.
S penězi z mnoha zakázek ale hospodařit nedovedl. Kunsthistorici jsou za Brandlovo marnotratnost rádi, právě díky dlužním záznamům se dá malířův život i po staletích docela podrobně zmapovat. „U jednoho malostranského obchodníka dlužil za pudr, paruky, víno dovážené z Kanárských ostrovů, dále jsou tam dluhy za mortadelu, parmezán, piniové oříšky…,“ upřesnila kurátorka Andrea Steckerová.
Revolta proti konvencím
S bývalou manželkou se Brandl léta soudil o výživné, dluhy ho také dostaly za mříže. „Byl to nevěrný manžel, velký gurmán, náruživý kuřák a taky vězeň – za dluhy byl dvakrát vězněn v Hradci Králové,“ doplnila kurátorka. Nejmladší syn pražského krejčího se v dospělosti zhlédnul v životním stylu šlechty a luxusu, který si chtěl také dopřát.
Výstava tak vypráví o Brandlovi příběhy dva – na základě jeho umělecké tvorby i života. Barokní výtvarník z nich vychází jako člověk odmítající společenské a profesní konvence i umělec, pro něhož stála tvůrčí a osobní svoboda na prvním místě.
Celoživotně se třeba vyhýbal tehdy povinnému vstupu do malířského cechu. Problémy měl s objednavateli děl, protože často nedodržoval smluvní podmínky. Přesto byl ve své době nejlépe placeným umělcem v Čechách. „Částky, které obdržel, byly astronomické. Například pro sedlecký klášter dodal na hlavní oltář obraz nanebevzetí Panny Marie, za který obdržel čtyři tisíce zlatých a ještě si nechal zaplatit v soudcích vína. V přepočtu šlo o tisíc šest set litrů,“ uvedla pro představu kurátorka.
Mít obraz od Brandla zkrátka znamenalo prestiž. Zřejmě i díky osobitému rukopisu daného až sochařským vnímáním malby, v němž odborníci vidí jisté paralely s Rembrandtovou tvorbou. Brandl se na své malířské kompozice téměř nikdy nepřipravoval skicami, maloval rovnou na plátno. Podle autorů výstavy ostentativně předvádí naprosto nekonvenční a na svou dobu moderní malířskou techniku.
Obrazy šlechticů, biblických výjevů i spodiny
Díla si u Brandla objednávalo měšťanstvo, šlechta i církev. Návštěvníci Národní galerie si mohou prohlížet třeba portrét hraběte Františka Antonína Šporka či vypodobnění neznámého šlechtice, kde rentgen odhalil, že i v baroku se používaly „filtry“. „Na původním portrétu ho Brandl zřejmě zaznamenal tak, jak skutečně vypadal, neidealizoval ho. Má baňatý nos, mírný úsměv. Ale klient evidentně nebyl spokojen, čili Brandl musel namalovat nový portrét,“ popisuje kurátorka.
Církevní zakázky dokládají monumentální, několikametrová oltářní plátna, na nichž se odehrávají dramatické děje ze života světic a světců. Mezi nimi i malba s námětem křtu Páně, která byla nedávno nalezena v Polsku, kam byla nejspíše za druhé světové války převezena z Čech.
„Prezentujeme i možná méně známou kapitolu Brandlovy tvorby, a to jsou jeho žánrové obrazy, které zdánlivě vypadají dost nevinně, ale je tam spousta různých symbolů, které se snažíme zpětně dešifrovat,“ dodala kurátorka. Na těchto plátnech malíř zachytil svět podvodných mastičkářek a felčarů, kuřáků i prostitutek.
Konec bohéma Petra Brandla ilustruje jeho poslední autoportrét. Zemřel chudý, nemocný a sám. Bylo mu šestašedesát let, když ho v krčmě U Mědínků v Kutné Hoře ranila mrtvice. Tamní radní mu vystrojili pohřeb, jehož se zúčastnila nejen městská rada a veškeré duchovenstvo z kláštera v Sedlci, ale i tři sta havířů s hořícími kahanci.
„Dnes si myslíme, že žijeme ve velmi neuspokojivých časech, myslím, že musíme mít trochu reflexi, že tak tomu bylo i dříve, třeba v čase Petra Brandla,“ míní kurátorka Andrea Steckerová. Do nich se lze přenést i díky místu výstavy – baroknímu Valdštejnskému paláci.
Příběh bohéma zájemcům vyloží audioprůvodce. Ukázána jsou i díla císařského malíře Kristiána Schrödera, u něhož se Brandl vyučil a kde se seznamoval s velkými jmény italského a nizozemského umění. A zastoupena je také tvorba Brandlových současníků, třeba jeho spolupracovníka a blízkého přítele, sochaře Matyáše Bernarda Brauna spojeného s výzdobou hospitalu Kuks.
