Změnil podobu divadla a předbíhal svou dobu. Josefa Svobodu, jednu z nejvýraznějších postav světové jevištní scénografie, představuje znovuotevřená výstava v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK). Vznikla k letošnímu stému výročí jeho narození. Podílel se na ní mimo jiné i Svobodův vnuk, filmový střihač Jakub Hejna.
„Vnímal světlo jako hmotu.“ Scénograf Svoboda proměnil světové divadlo, jeho tvorbu prezentuje GASK
2 minuty
Události: Výstava představuje dílo Josefa Svobody
V květnu letošního roku uplynulo od narození světově uznávaného českého scénografa Josefa Svobody (1920–2002) sto let. Rodák z Čáslavi se do dějin divadla zapsal jako vizionář, který neúnavně propojoval svět vědy a umění, a inovátor v oblasti světelných technologií. Jako první na světě například použil na divadelní scéně laser.
„Byl to člověk posedlý prací, ale doslova, někdy neviděl, neslyšel, co se děje kolem. Když dělal inovátorské věci, tak bylo vidět, že to musí pokořit, a že když mu to nejde, tak měl takovou frustraci a pnutí, to s ním ani nebyla řeč,“ vzpomíná vnuk Josefa Svobody, spolukurátor Jakub Hejna.
„Mě bavila technika, mě bavilo všechno, mě bavilo rozkmitat vzduch. Já jsem to pořád zkoušel a říkal jsem si, přece musí být nějaká jiná metoda,“ vyprávěl sám Svoboda.
Rampa Svoboda
Během téměř šedesátileté kariéry realizoval doma i ve světě na 700 divadelních inscenací. Spolu s týmem spolupracovníků stál u zrodu divadelního fenoménu Laterny magiky. Pro Expo v Bruselu vytvořil také takzvaný polyekran, tedy souběžné promítání na více pláten.
Proslavil se úspěšnou spoluprací s významnými zahraničními scénami, mezi které patří Metropolitní opera v New Yorku, Wagnerovské hudební slavnosti v Bayreuthu nebo Opéra national v Paříži.
V šedesátých letech také vyvinul a nechal si patentovat vlastní osvětlení, konkrétně speciální rampu, která se v operních domech po celém světě používá pod názvem „rampa Svoboda“. Na jevišti vytváří dojem světelné opony.
„Josef Svoboda vnímal světlo jako hmotu, v podstatě tím světlem vykrajoval ze tmy jednotlivé úseky scény,“ říká spolukurátor Martin Ondruš.
Výstava, připravená ve spolupráci s obecně prospěšnou společností Josef Svoboda – scénograf, obsahuje v chronologickém přehledu sled Svobodových divadelních realizací, které doprovází také výběr z autorova obsáhlého archivu, tedy kresby, studie nebo makety.
„Pamatuji si, že když jsem za ním přišel do ateliéru a on sám manipuloval, nasvěcoval nějaký model, tak si hrál, byl jako dítě. Jeden západoněmecký kritik o něm tenkrát řekl, že emigroval do divadla, to je naprosto přesné,“ říká Jakub Hejna.
„Co mě žene, je zvědavost. Já jsem na to zvědavý, jestli ten výsledek bude takový, že jsem se nespletl. A to je přece radost, když se vám to splní, že ta vaše vize je reálná, že je to možný,“ vysvětloval scénograf Svoboda. Jeden nesplněný sen ale Josef Svoboda měl, a to postavit si vlastní divadlo.
