Veřejný prostor plný reklam a kolemjdoucí jako jejich nedobrovolní rukojmí. Těmto tématům se věnuje nová kniha Kam oči, tam hlava od Markéty Kinterové. Umělkyně v ní upozorňuje na to, že si obyvatelé měst zvykli brát onálepkovaný svět jako nepříjemnou samozřejmost. Vizuální smog přitom může také negativně ovlivňovat lidskou psychiku.
Vizuální smog může mít špatný vliv na psychiku. Částečně žijeme v halucinaci, tvrdí umělkyně
6 minut
Příjemci reklamy jsou zahnáni do kouta, tvrdí autorka knihy o vizuálním smogu
Autorská kniha popisuje, jaké vizuální strategie se ve veřejném prostoru uplatňují, aby – se záměrem postupného upevňování represivního systému kontroly – proměnily návštěvníka v zákazníka.
„Myslím si, že v Česku je těch reklamních sdělení strašně moc. Jeden billboard mi nevadí, problémem je jejich celkové množství,“ popisuje své téma Kinterová.
Fotografie a vizuální motivy v její knize přitom odrážejí zjištění, že jako společnost procházíme procesem kolektivní halucinace. Obrovské množství vizuálního smogu totiž může negativně ovlivnit lidskou psychiku. Veřejný prostor je přeplněn hlasy, které představuje v podstatě cokoliv, co čteme.
„Kdyby člověk vnímal všechny hlasy najednou, tak by se zbláznil nebo běžel v nějaké obrovské halucinaci. Domnívám se, že v ní zčásti už žijeme,“ tvrdí autorka. Normální lidská reakce na velké množství reklamy je totiž taková, že se ji příjemce snaží nevnímat, případně eliminovat. „Je to jednosměrné vysílání, proti kterému zmůžete strašně málo,“ komentuje Kinterová. Lidé jsou tak vizuálním smogem zahnáni do kouta.
S tím souvisí i výskyt různých psychických potíží, jako jsou třeba deprese nebo syndrom ADHD. Ačkoliv se nedá s určitostí říct, že tyto neduhy způsobuje podoba veřejného prostoru, podle Kinterové se to nedá ani vyloučit.
Je důležité začít kriticky myslet
Dosah a vliv reklamy na rozptýlení lidské pozornosti je prý obrovský, vizuální smog přibývá všude. „Veřejný prostor je neustále onálepkováván, obanerováván nebo něčím polepen. Horším případem je trend LCD obrazovek, který pozornost strhává rapidním způsobem,“ popisuje Kinterová.
Ideální reklamní obsah by podle ní měla tvořit jednoduchá minimalistická typografie nebo prostý nápis, jako tomu bylo v minulosti. Že by v dnešní době došlo k nějaké radikální změně, považuje Kinterová za nepravděpodobné. Společnost prý k takové fázi ale ještě nedošla.
„Je důležité, abychom kriticky uvažovali o tom, co nás obklopuje, a kultivovali veřejný prostor. Obtěžujících sdělení, které byly zřízeny z devadesáti procent za účelem zisku, by mělo být méně,“ dodala autorka.
Autorská kniha Kam oči, tam mysl vychází jako umělecká část disertační práce s názvem Opoziční čtení veřejného prostoru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Pojednává o dystopii postkapitalismu skrze experimenty s knihou a formátem billboardu a pozorování vybraných motivů. Autorka se v ní zamýšlí nad tím, jaká je zkušenost s veřejným prostorem dneška, ať už ta skutečné fyzická, nebo virtuální.
