V Londýně začaly hned dvě výstavy věnované velikánům výtvarného umění. Královská akademie umění na výstavě Člověk a zvíře zkoumá, jak se malíř Francis Bacon při zobrazování člověka inspiroval fotografiemi zvířat. Courtaldova galerie shromáždila autoportréty Vincenta van Gogha.
Vincent van Gogh a Francis Bacon v Londýně ukazují, jak vidí člověka
K hlavním námětům v Irsku narozeného malíře Francise Bacona patří lidské tělo a obličej. Ve vystavených obrazech se prolíná člověk a zvíře – malby stírají hranice mezi jejich formami i instinkty. „Věřil, že pod tenkou vrstvou civilizace jsme zvířata. Jsme součástí zvířecí říše a řídí nás nízké instinkty jako násilí, touha po moci a sexuální pudy. Všechny se ale skrývají v jakési spletité hmotě pod civilizovaným povrchem,“ upozorňuje šéfkurátor Královské akademie umění Andrea Tarsia.
Baconův otec – chovatel koní – jezdil lovit divokou zvěř do Jižní Afriky. Mladý malíř pak z fotografií zvířat čerpal inspiraci pro lidskou figuru. „Známé jsou jeho křičící hlavy, zakloněné dozadu a s otevřenými ústy. Tichý, silný výkřik, který jako by vycházel z jeho obrazů, maloval podle fotografie šimpanze. Promítá ho do tváří papežů a obchodníků. Pohrává si s těmito symboly lidské nadřazenosti a božské přítomnosti,“ upozorňuje Tarsia.
Vůbec poprvé je dohromady vystavena trojice obrazů z koridy. Býčí zápasy využil Bacon k zobrazení sexuálního prožitku. „Fascinovalo ho na nich spojení násilí a blízkosti smrti s tancem života a svalstva, které obě strany představují,“ doplňuje kurátor. Člověka a zvíře objevuje Královská akademie umění v celkem padesáti pracích Francise Bacona do poloviny dubna.
Na člověka se soustředí i aktuální výstava v Courtaldově galerii, a to na jednoho konkrétního: Vincenta van Gogha. Představuje pouze jeho autoportréty. „Mýtus van Gogha je dnes spojen jak s jeho mimořádným životem, tak s jeho úžasnými obrazy. Tato výstava umožňuje prozkoumat oboje,“ uvádí galerie.
Výběr šestnácti maleb dohromady skládá vývoj van Goghovy sebeprezentace. Počínaje Autoportrétem v plstěném klobouku, malovaném v roce 1886 během tvůrčího období v Paříži, a konče Autoportrétem s paletou. Sám sebe při práci zvěčnil van Gogh nedlouho před svou sebevraždou v roce 1890.
Základem výstavy van Goghových vlastních podobizen je Autoportrét s ovázaným uchem. To si umělec uřízl sám v záchvatu psychického zhroucení. Připomínka malířova záměrného sebepoškození je nejslavnějším dílem ze sbírek Courtaldovy galerie. Do van Goghovy tváře v ní lze pohlédnout až do osmého května.