Velké nic má terapeutickou funkci, říká Vít Klusák k dokumentární tragikomedii o pandemii

9 minut
Vít Klusák o dokumentu Velké nic
Zdroj: ČT24

Do českých kin vstupuje dokument Velké nic, jímž Vít Klusák a Marika Pecháčková dělají „tečku“ za pandemií covidu-19. Uvedení do biografů předcházely projekce s debatami, podle tvůrců ukázaly, že snímek funguje i jako druh arteterapie. Diváci si do filmu s dramatickými i komickými momenty promítají svůj vlastní osobní film.

Podnětem k tomu vzít kameru a začít natáčet byl pro Víta Klusáka a Mariku Pecháčkovou moment, kdy vláda povolila otevření galanterií, aby lidé sami mohli šít roušky.

„Národ sobě. To myslím patří do českého specifika, dovedu si představit, že třeba Jaroslav Hašek by to v nějaké své povídce odrazil,“ vysvětluje Klusák, proč dokument představuje jako tragikomedii o českém pojetí pandemie.

Nikdo tehdy na jaře 2020 nemohl vědět, jak dlouho bude pandemie a s ní spojené restrikce trvat. Dramaturgická linka dokumentu se vyvinula od naprosté solidarity po skepsi a agresivitu. „Nebyla to vina jenom netrpělivosti nás, občanů, ale i obrovské selhání elit přispělo k tomu nepořádku,“ podotýká Klusák.

Aby subjektivní dokumentární výpověď odlišili od záplavy zpravodajských záběrů, rozhodli se tvůrci natáčet černobíle a širokoúhle. „Zmizí balast přebarvenosti současného světa, černobílost vypichuje podstatu děje,“ vysvětluje režisér.

Antirouškaři i první úmrtí s covidem

Natáčeli v nemocnici, kde zemřel první pacient s covidem-19. Sledovali tréninky vrcholových sportovců v domácích podmínkách i příběh operní pěvkyně, která se rozhodne v době zavřených divadel pracovat jako pokladní.

S kamerou poznávali také komunitu antirouškařů a antivaxerů, na interní porady je přivedla jedna z protestujících, bývalá novinářka Jana Peterková.

„Narazili jsme na její YouTube video z areálu Nemocnice na Bulovce, kde říkala, že jde lízat kliky, aby prokázala, že koronavirus neexistuje. A na konci videa vytáhla z kabelky kliku zakoupenou v železářství a tu olízla,“ popisuje Klusák, čím je Jana Peterková zaujala. Soud jí letos v únoru za šíření poplašné zprávy uložil podmínku, proti rozhodnutí se odvolala.

Snímek podle Klusáka osciluje mezi dramatickou až tragickou polohou a tou komickou. „Diváci nám často přiznávají, že během sledování se jim v hlavně rozběhl jejich osobní, vnitřní film. Dokument díky tomu má jistou arteterapeutickou funkci, což jsme chtěli. Aby to byla tečka, smíření s dobou, kterou jsme prožívali s velkým napětím,“ uzavírá Klusák.

3 minuty
Trailer k dokumentu Velké nic
Zdroj: ČT24

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 1 hhodinou

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 3 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 10 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 20 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
včera v 10:28

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026
Načítání...