Slovácké divadlo v Uherském Hradišti v české premiéře nastudovalo intimní rodinný příběh Věci, o kterých vím, že jsou pravda. Hra současného australského dramatika Andrewa Bovella sleduje dynamické proměny vztahů uvnitř jedné rodiny po dobu jednoho roku.
Děj hry je zasazen do australského maloměsta, stejně tak by se ale mohl odehrávat v Uherském Hradišti nebo jiném moravském či českém městě. „Jde především o to, že čtyři děti jsou už v dospělém věku. A my vidíme selhávání, jak ze strany dětí, tak ze strany rodičů. Děti se snaží dospět, snaží se odpoutat od rodičů. A rodiče se učí, jak to udělat, jak nechat děti dospět,“ uvedl režisér Jan Holec.
Drama podle něj otevírá i téma křivd vzniklých v dětství, se kterými se pak lidé musejí po celý život vyrovnávat. „Často vnímáme automaticky, že člověk by měl od přirozenosti být dobrý rodič. Ale myslím si, že je to role, kterou se člověk musí učit, a měl by se rozvíjet, měl by se vnímat. Tato hra dovoluje určitý náhled toho, jaké nástrahy může rodičovství skýtat a jak se nám můžou nějaké věci v budoucnu ve vztahu vracet,“ míní Holec.
Křehké rodinné vztahy
Role rodičů svěřil Pavlu Hromádkovi a hostující herečce Gabriele Štefanové. Na jevišti profesionální scény se spolužáci z brněnské Janáčkovy akademie múzických umění setkávají poprvé. „Hraju postavu Boba, tátu, který se snaží držet rodinu pohromadě, ale některé věci mu také vadí,“ prozradil Hromádka.
Kromě vztahu mezi rodiči a dětmi se drama zaobírá i manželským soužitím. „Je to příběh o rodinných křehkých vztazích a o tom, jak by rodiče měli umět propouštět svoje dospělé děti do života a jak se nám to úplně nedaří. Kdybych měla charakterizovat svoji roli, maminku Fran, tak v dnešní době by dostala nálepku maminka helikoptéra. Všem do všeho mluví a má pocit, že ví všechno nejlíp,“ řekla Štefanová.
