Čas vánoční, nebo televizní? Sváteční období konce roku pravidelně doprovází změna nabídky televizních stanic. Většinou jde o zařazení oblíbených klasik, pod tím si však diváci v různých zemích představí něco odlišného. I když někdy až ne tolik. I v Česku se už tradiční pohádky mísí se zahraničními produkcemi. A zdá se, že výroba nových vánočních filmů nepolevuje. Co je pro ně příznačné, jak se mění jejich podoba a jak se liší vkus v jiných zemích?
Sezona vánočních pohádek je v plném proudu. Člověk vlastnící televizní přijímač jako by po jeho zapnutí téměř neměl šanci uniknout pohádkám jako Tři oříšky pro Popelku, Císařův pekař – Pekařův císař nebo S čerty nejsou žerty. Tuzemský divák si podle programové nabídky rád na Vánoce vychutná „českou klasiku“, ta se ale pozvolna mění pod vlivem globální kultury.
Pokud si vezmeme tvorbu českou a z té zahraniční nejobvyklejší americkou, rozdíly jsou značné. Zatímco u nás ještě stále převládá klasický žánr pohádky o souboji dobra se zlem, americký přístup není tolik konzervativní – mezi sváteční filmy se řadí snímky od komedií po dramata.
Za vánoční se ale třeba pokládá i akční film jako Smrtonosná past. V něm se Bruce Willis jako policista snaží osvobodit svoji ženu zajatou teroristy v mrakodrapu v Los Angeles. Jako vánoční je film brán proto, že se odehrává právě v období svátků a snažení hlavního hrdiny je motivováno právě tím, aby zachránil svoji ženu, se kterou chce Vánoce strávit.
V obvyklejší podobě „vánočního filmu“ se ale jeho výroba ve Spojených státech spíš drží striktnějších záchytných bodů. Celý proces většinou už ve fázi námětu a tvorby scénáře předpokládá, že film půjde do kin v období těsně před nebo během vánočních svátků, a to se následně propisuje i do jeho dramaturgie a cílení, volených lokací či zobrazované „vánoční pohody na plátně“.
Podobný postup s cílem natočit film spíš jako vánoční produkt si již začínají osvojovat i tuzemské produkce, někdy tak vznikají čistě komerční díla za účelem zaujmout lidi v období Vánoc.
Většina českých pohádkových klasik, které v období svátků televizní diváci volí, ale nevznikla primárně s tímto cílem. Třeba Pyšná princezna byla do kin uváděna na konci září, Byl jednou jeden král s Janem Werichem pak v polovině února. Filmy se staly etalonem vánoční televizní zábavy až v průběhu let.
Příběh opomenutého dítěte jako vánoční klasika
Celosvětový americký model Vánoc přišel na české území po sametové revoluci. Přesněji řečeno asi dva roky po ní, kdy se i do tuzemských kin dostal hit v podobě Sám doma.
Hlavním hrdinou komedie je malý chlapec Kevin McCallister, kterého jeho rodina vyrážející na vánoční výlet do Paříže zapomene samotného doma. Snímek režíroval Chris Columbus, který později natočil také například první dva díly z populární série filmů o čarodějnickém učni Harrym Potterovi.
Film sklidil obrovský úspěch, na domácím trhu se stal nejvýdělečnějším snímkem roku 1990 před filmy jako Duch, Tanec s vlky nebo Pretty Woman. Za jeho úspěchem ale stojí především jeho scenárista a ikonický tvůrce filmů pro teenagery John Hughes, který mimo jiné sám natočil další vánoční klasiku Letadla, vlaky, automobily.
Úspěšnost filmu Sám doma ilustruje i to, že vzniklo jak přímé pokračování, pak variace s jinými herci a v letošním roce měl na streamovací službě premiéru nový remake, jak jinak než v předvánočním období.
Kevin sam w domu
Obrovským fenoménem je příběh o chlapci, kterého rodiče zapomněli před Vánocemi doma, v Polsku. V zemi se zhruba 38 miliony obyvatel, se na něj každý rok dívá na čtyři až pět milionů diváků.
V roce 2010 se polská televize vlastnící práva na lokální uvedení filmu rozhodla, že jej nezařadí do vánočního programu. To zvedlo vlnu protestů a komentářů po celém polském internetu. Na Facebooku dokonce lidé zakládali speciální iniciativy pro návrat Kevina na obrazovky. To se nakonec povedlo, televize film Sám doma zařadila a ten se stal nejsledovanějším v celé vánoční sezoně roku 2010.
Kromě obecných uměleckých kvalit úspěch filmu v Polsku pramení také z historické zkušenosti. „Když tento trhák přišel v roce 1990 do kin a následně na televizní obrazovky, pro všechny děti byla nutnost ho vidět. Pro nás, kteří jsme se narodili v posledních letech polského komunistického režimu, bylo všechno americké předmětem uctívání,“ popsal před několika lety příčiny úspěchu Sám doma polský filmový kritik Bartosz Staszczyszyn.
Právě příklad filmu Sám doma ilustruje trend, který je možné za posledních více než třicet let sledovat – šíření univerzálního amerického kulturního pojetí Vánoc po světě.
Vítěz Vánoc v USA
Ale nenechme se zmýlit, není to pouze Polsko, kde vítězí mladý Kevin. Srovnatelné popularity dosahuje v dalších sousedících postkomunistických zemích, vedle tuzemska také na Slovensku. V Německu pak v žebříčku filmů sledovaných o Vánocích vyhrává příběh z konce 19. století Malý lord Fauntleroy, na druhém místě jsou i díky společné koprodukci Tři oříšky pro Popelku a hned na třetím pak opět Sám doma. Popularitu filmu v USA pak dokládají i výzkumy.
Podle loňského průzkumu společnosti YouGov, kterého se zúčastnila více než tisícovka dospělých Američanů, je nejpopulárnějším vánočním filmem v USA právě Sám doma. Za nejlepší ho označilo patnáct procent respondentů. Za ním následovaly filmy Život je krásný z roku 1946 a Vánoční prázdniny z roku 1989, pro které se vyslovilo po dvanácti procentech respondentů.
Do první desítky nejpopulárnějších vánočních filmů v USA se podle průzkumu dostal také již zmiňovaný akční thriller Smrtonosná past.
Kulturní proměny
I z amerického žebříčku je ale zjevné, že také v USA mají své „tradiční“ snímky a ne každá novinka se uchytí. Život je krásný režiséra Franka Capry, který se umístil jako druhý a který šel do kina už v prvním poválečném roce, se stal klasikou díky častým reprízám amerických televizí.
Příběh George Baileyho, který se dostane do těžké životní nouze, s níž mu pomůže se vypořádat anděl druhé kategorie Clarence, je o tom, že nikdo není na světě zbytečný. Se Sám doma má společného více než zasazení do období Vánoc.
Témata rodiny, pospolitosti a nutnosti vzájemné pomoci se stávají ústředním tónem amerických vánočních filmů, díky kterým univerzálně fungují v různých koutech světě.
Důvody úspěchu vánočních filmů
Právě pozitivní hodnoty v divácích vyvolávají příjemné pocity a filmy tak slouží nejen jako eskapismus, ale také jako ukázka toho, jak bychom chtěli žít a vnímat sami sebe a ostatní, píše výzkumník Christopher Deacy ve své knize Vánoce jako náboženství. Vánoční filmy nám tak dodávají útěchu a někdy i odvahu k tomu, abychom se prali s často nelehkými životními situacemi.
V sekulárním světě tak lidem nedodává transcendentní přesah bůh, ale obecné hodnoty rodiny, lásky nebo usmíření se v mezilidských vztazích. Na podobném principu stojí většina populárních vánočních filmů, které vytvářejí idealizovaný obraz světa.
Například muzikál z roku 1942 Holiday Inn použil vánoční svátky pro zasazení příběhu o skupině zpěváků a tanečníků, kteří se potkají na venkovské farmě. Ta se stává prostředím, ve kterém se veselí, což bylo v roce 1942 uprostřed druhé světové války zásadní pro pozvednutí morálky obyvatelstva. Dodnes z filmu přetrvala především píseň White Christmas, kterou nazpíval Bing Crosby.
Na podobném principu stojí také další americká vánoční klasika Setkáme se v St. Louis. Muzikál se dostal k divákům v roce 1944, kdy po několika letech války leckdo potřeboval povzbudit. Toho se dočkali prostřednictvím zpěvu Judy Garlandové a atmosféry útulného domečku začátku dvacátého století, ve kterém hlavní hrdinka prožívá romanci s klukem od vedle.
Setkáme se v St. Louis i Život je krásný jsou zároveň příklady, u kterých nejde primárně o vánoční zasazení, ale především o prezentaci svátečních hodnot. Oba snímky se v období Vánoc odehrávají jen částečně, divák tak ve srovnání s jinými produkcemi není přehlcen obrazy vánočních dekorací a oslav.
Továrna na vánoční filmy
Přitom s tím, jak vánoční filmy obecně rezonují, se studia a vysílatelé nechtějí spoléhat pouze na výběr ověřených klasik. Za poslední léta tak produkce tohoto typu raketově narostla.
Za rok 2021 je na americké filmové databázi více než dvě stě nových titulů se slovem Vánoce nebo vánoční. Takto laděných filmů bude ale v reálu nejspíš ještě více, jen se nejmenují tak jednoznačně. Oproti roku 2016 je to každopádně dvakrát tolik a oproti roku 2011 pak čtyřikrát.
„Je to magické období, ve kterém na příběhu na plátně nezáleží, dokud je tam pár ozdobených vánočních stromů a sněží,“ zhodnotil pro BBC trend Brandon Gray, který moderuje podcast Deck the Hallmark, ve kterém se svými kolegy rozebírá právě sváteční snímky na kanále Hallmark.
„Filmy mají stejnou estetiku, protože přišly na to, co funguje. Když uděláme všechno plus minus stejné – ne příliš legrační, ne příliš smutné – tak budou lidé sledovat jeden film za druhým,“ doplňuje Gray. Tento účinek pak v on-line prostředí pouze zesiluje algoritmus služeb jako Netflix, který vás na základě jednoho zhlédnutého filmu zásobuje ihned dalšími.
