Londýn - V londýnské galerii Tate Britain je na středu 24. února připravena ke slavnostnímu otevření výstava britského sochaře Henryho Moorea. Sochaře prezentují po celém světě masivní plastiky abstraktních oblých tvarů, které zdobí množství náměstí a parků. Současná expozice se však snaží ukázat temnější a komplexnější stránku jeho díla inspirovanou válkou, smrtí a sexem. Expozice v Tate Britain potrvá skoro půl roku do 8. srpna.
Expozice zahrnuje na 150 děl, mezi nimiž jsou plastiky z kamene, dřeva i bronzu, stejně jako kresby. „Je to první velká výstava Henryho Moorea od roku 1988,“ řekl kurátor výstavy Chris Stephens. Tehdejší výstava byla uspořádána dva roky po Mooreově smrti.
Tentokrát se Tate Britain snaží slavného sochaře do značné míry rehabilitovat a vrátit mu kritické uznání. „I v posledních letech svého života dělal mimořádné věci, ale od 60. let je jeho dílo spojováno s parky a náměstími, stal se prostě Henrym Moorem, jakým ho známe,“ uvedl Stephens. Sochařovo renomé prý ztratilo na lesku především proto, že lidé neznají celé jeho dílo. „Ztratili jsme povědomí o intelektuální a emoční složitosti jeho raných děl.“
Výstava se snaží přesvědčit návštěvníky, že Moore nejsou jen plastiky před vládními budovami. „V jeho dílech je také intimita, složitost, ponurost. Stal se jedním z nejdůležitějších moderních sochařů nejen díky brilantní technice a formální invenci, ale také proto, že jeho umění bylo odrazem úzkosti a napětí první poloviny 20. století,“ myslí si Stephens.
Henry Moore je známý především jako sochař, ale skutečnou slávu mu přinesly ve 40. letech kresby. Výstava také věnuje jeden sál pochmurným klaustrofobickým kresbám z krytů v metru, v nichž se za války Londýňané skrývali. Ve stejném duchu se nesou i depresivní kresby horníků, které Moore kreslil také za války.
Návštěvníci v Tate Britain najdou hlavní náměty v Mooreově tvorbě: téma matky a dítěte nebo variace ležících figur. Kromě toho tu jsou ale i kamenné masky inspirované primitivním umění, mrazivé plastiky válečnických přileb nebo bronz bojovníka se štítem.
se narodil v roce 1898 jako sedmé z osmi dětí v rodině horníka v Yorkshire na severu Anglie. V roce 1917 narukoval na frontu, v zákopech ve Francii zažil plynový útok a byl mezi 52 vojáky ze 400, kteří útok přežili. Po válce byl také aktivní na levém křídle politické scény, možná členem komunistické strany, podporoval republikány při občanské válce ve Španělsku.
Zkušenost z první světové války vrhla stín na všechno, co dělal potom. Ve 20. a 30. letech vyjadřoval v plastikách lidských postav obecnější věci. Jsou to ztrápené a zranitelné postavy, které mají ale také potenciál k násilí a jsou současně nabité sexem a erotikou. Velký vliv na sochaře vedle válečných zážitků měla také psychoanalýza Sigmunda Freuda.
