Dopad první světové války na britské, francouzské i německé umění sleduje nová výstava v Tate Britain. Londýnská galerie shromáždila více než sto padesát děl z let 1916 až 1932, která dokládají velmi rozdílné umělecké reakce na tento konflikt.
Mnozí malíři sloužili ve Velké válce jako vojáci a v obrazech se pak inspirovali tím, co sami prožili. Na plátně se vraceli k prázdným zákopům, hořícím budovám a mrtvým spolubojovníkům.
„Když člověk zažije něco tak závažného, je nemožné nereagovat,“ předpokládá kurátorka Emma Chambersová. Podle výtvarné kritičky Estelle Lovattové měla taková tvorba i další význam: „I když ukázali jen jeden obraz zraněného vojáka, sjednotili tím celou zemi, protože všichni cítili smutek.“
Válka změnila společnost – i umění. Jako vzpoura proti zavedenému pořádku vznikaly nové umělecké směry, které dávaly možnost vyjadřovat se jinak a odlišně. „Kvůli zkušenosti s první světovou válkou začali umělci přemýšlet o prohnilosti starého světa, o tom, jak politické prostředí vedlo k válce,“ vysvětluje propojenost tvorby s poválečným rozpoložením Chambersová.
Někteří malíři chtěli poukázat i na nerovnosti v nové společnosti včetně postavení válečných veteránů. „Tlustý byznysmen profitující z války, invalidní bývalý voják a anonymní dělník,“ upozorňuje kurátorka na časté motivy obrazů.
Byli ale i umělci, kteří místo do minulosti hleděli do budoucnosti, s vírou v technický pokrok. „Představovali jakousi utopii, svět, kde se každý cítí pohodlně a bezpečně,“ domnívá se Estelle Lovattová. Taková fantazie ovšem zůstala jen na plátně – svět bez války bohužel dlouho nevydržel.
Výstava, která vznikla ke stoletému výročí konce prvního světového konfliktu, je v Tate Britain k vidění do 23. září.
