V Německu vám lidi nezávidí, srovnává pěvkyně Dagmar Pecková

29 minut
Dagmar Pecková hostem Interview ČT24
Zdroj: ČT24

V Praze jí doporučili, aby se raději věnovala „šibřinkám“, a tak se sebrala a odešla do Německa. Tehdy ještě východního. A odtud se jí otevřely dveře na světová jeviště. Do Česka se ale Dagmar Pecková stále vrací, v rodné Chrudimi pořádá festival Zlatá Pecka. A také hraje na divadle svou slavnou kolegyni Marii Callas. Z operní škatulky ostatně vyčnívala vždycky, nejen svým vzhledem, ale i určitým rebelstvím, které ji žene do zkoušení nových věcí. O nich, ale i třeba o vzpomínkách na setkání se zesnulou královnou Alžbětou II. mluvila Pecková v Interview ČT24.

Štítek „operní pěvkyně“ připadá Dagmar Peckové pro popis jejího uměleckého záběru příliš úzký. Nevejdou se do ní totiž koncertní provedení oper ani její výlety do jiných žánrů, třeba k písním Kurta Weilla nebo ke společnému natáčení se Spirituál kvintetem a Hradišťanem.

Královna se prý divila, že operní pěvkyně vypadá jako rockerka

Ostatně do obecných představ a mantinelů se nenechala vměstnat nikdy. Dokládá to i historka z návštěvy královny Alžběty II. v roce 1996 v Česku. Jedním z hostů na Hradě byla i Dagmar Pecková.

„Traduje se taková historka, vypravoval mi ji po akci pan prezident Havel,“ prozradila. „Přede mnou šla Lucie Bílá, která tehdy měla období briliantů a vyčesaných vlasů. A já jsem tam teda přišla s dlouhými náušnicemi, sice pravda historickými, ale ježkem a královna se údajně zeptala, jak je možné, že u nás v Čechách vypadají rockové zpěvačky jako operní pěvkyně a obráceně.“

Před královnou také zpívala, když se panovnice přišla podívat na zahájení finále fotbalového Mistrovství Evropy v roce 1996. Pocta zazpívat na trávníku ve Wembley českou hymnu připadla Peckové. „Je to kotel,“ shrnula své dojmy z vystoupení před deseti tisíci fanoušky. „Musíte tam stát přesně na povel, udeří akord a vy prostě zpíváte. Tam není čas na nějaké umění nebo rozmýšlení. Potom jsem seděla na tribuně, fandila jsem vedle Borise Beckera.“

V Německu mi dali šanci

Čeští fotbalisté tehdy hráli (a prohráli, skončili stříbrní) proti německé reprezentaci. Pecková v Německu žila od druhé poloviny osmdesátých let. „Odešla jsem do tehdejšího NDR, když mně naznačili, že na kariéru v opeře to není a že bych měla zůstat u šibřinek, jak nazval Hudební divadlo Karlín bývalý šéf Národního divadla Zdeněk Košler. Měla bych mu nosit kytky na hrob, protože tím pádem jsem byla nucena odejít za hranice. A v Německu mi tu šanci dali. Bum, otevřely se hranice na Západ a já jsem najela na velkou kariéru,“ rekapituluje Pecková.

V Německu dodnes žije. Je prý ráda, že se nemusí rozhodovat, kde je jí lépe – jestli Praha, kterou považuje za nejkrásnější město na světě, nebo dům u lesa, který obývá s rodinou. „Je to tam takové pořádné. A lidi vám tam nezávidí,“ oceňuje. „Tam lidi automaticky vědí, že když někdo něco má, tak že si to prostě vydělal, že to nenakradl. Tady když něco máte, tak se okamžitě na vás uvalí podezření, že jste to nakradl,“ sděluje svůj dojem.

Mé operní hrdinky by si zasloužily větší práci s pilníkem

Chuť zkoušet něco nového má jednašedesátiletá mezzosopranistka prý pořád. „Teď jsem za sebou nechala operu a začínám od nuly u činohry,“ upozorňuje. Začalo to inscenací Carmen y Carmen, v níž už několik sezon slavnou Bizetovu operu rozebírají s herečkou Barborou Hrzánovou. První velkou činoherní roli dostala před dvěma lety v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Ve hře Mistrovská lekce hraje operní divu Marii Callas.

Dagmar Pecková jako Maria Callas v inscenaci Mistrovská lekce
Zdroj: Ceny Thálie/Petr Našic

„Vždycky mě v opeře šíleně štvalo, jak je v ní herectví povrchní. Ačkoliv by si hrdinky, které jsem představovala, zasloužily větší práci s pilníkem na budování charakteru. Nikdo to po mě ale nechtěl. Jsem ráda za to, že teď můžu jako čistá herečka pracovat na charakteru, který vytvářím. Strašně mě baví civilní projev bez nánosu patosu a operního velkoherectví a arogance,“ netají se.

Za ztvárnění Marie Callas si vysloužila širší nominaci na ceny Thálie. Více než dvě dekády poté, co toto ocenění obdržela za operní Carmen. Její (nejen) operní kariéru shrnuje nový dokument Stoptime Dagmar Peckové. Premiéru bude mít na mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha, který také mezzosopranistka se svými hosty zahájí. „Nekonvenční večer bořící žánrové hranice“ mohou sledovat i diváci České televize.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Dyť to zvládnou i malé holky!“ Ženy malovaly zátiší, šachy i traumata

Nebyli jen staří mistři, ale i staré mistryně, zdůrazňuje retrospektiva připravená Národní galerií Praha. Představuje umělkyně, které působily ve střední Evropě, Nizozemí a na území Itálie od středověku do konce devatenáctého století. Podle galerie jde o první soubornou přehlídku tohoto typu v Česku.
před 4 hhodinami

Úředník slovenského resortu kultury odnesl z muzea Donatellovu bustu

Ze Spišského muzea ve slovenské Levoči zmizela busta mladé ženy od renesančního umělce Donatella, informoval slovenský server Aktuality.sk. Podle něj ji z depozitáře za doprovodu policie v kuklách ve čtvrtek odnesl generální tajemník služebního úřadu ministerstva kultury a nejbližší spolupracovník ministryně Martiny Šimkovičové Lukáš Machala na dosud neznámé místo. Dílo, jehož pravost se potvrdila teprve začátkem letošního roku, mělo být zpřístupněno veřejnosti na podzim.
před 6 hhodinami

Dvě kamarádky a jeden manžel řeší v ostravské Aréně své životy

Dvě ženy a jeden muž, nevěra i pomsta. Hořká komedie Kamarádky nabízí v trpký pohled na manželství i přátelství. Hru slovenského dramatika Pavola Weisse, kterou uvádí Komorní scéna Aréna v Ostravě, inspirovaly skutečné příběhy.
před 10 hhodinami

Ve Zlíně se promítají filmy pro děti a mládež z padesáti zemí

Ve Zlíně začal filmový festival pro děti a mládež. Téměř tři sta snímků z padesáti zemí světa se bude promítat do 4. června. Vítězné tituly Zlín Film Festivalu si odnesou Zlatý střevíček, cena za mimořádný přínos patří trikovému mistrovi Borisi Masníkovi a herečce Simoně Stašové.
včeraAktualizovánovčera v 20:26

Mimina lezou po Žižkovské věži už čtvrtstoletí. Nemají být roztomilá

Váží přes tři sta kilo, místo obličeje mají čárový kód a udrží se na svislé ploše. Na žižkovské televizní věži v Praze se černá laminátová mimina v nadživotní velikosti poprvé objevila 29. května 2000. Nejprve dočasně, nakonec pro velký úspěch nastálo. „Kdyby náhodou došlo k tomu, že sem Rusové pošlou atomovou bombu, tak věž asi půjde do kopru, ale mimina vydrží nekonečně,“ prohlásil jejich „otec“ David Černý v 90’ ČT24 moderované Jiřím Václavkem.
včera v 17:05

Do Česka míří film, jemuž se v Cannes tleskalo 19 minut

Mezigenerační trauma jedné umělecky založené rodiny zvedlo publikum canneského festivalu na nohy na devatenáct minut vyplněných potleskem. Pro české distributory i to může být posvěcením šťastné ruky. Filmy totiž někdy nakupují už roky před premiérou, kdy nemají k dispozici ani scénář, což může přinést obchodní riziko. Jindy vybírají přímo na festivalu.
včera v 10:40

Příběh zámku z Trutnovska inspiroval filmaře, teď je komplex na prodej

Komplex Nové Zámky na Trutnovsku je na prodej. Do povědomí veřejnosti se dostal v souvislosti s chováním majitelů vůči muži, který jim odmítl prodat pozemky. Příběh se poté stal předobrazem filmu Zahradníkův rok. Firma ruského podnikatele Alexeje Zacharova se zbavuje zámku i čtyřiceti hektarů polností, stavebních parcel a vodní plochy. Z dříve oblíbeného místa k procházkám udělal majitel téměř pevnost obehnanou žiletkovým drátem.
včera v 07:00

„Vyčištění“ Postoloprt stálo život stovky Němců. Na vyšetření nebyl zájem, říká Padevět

Těsně po konci druhé světové války, na začátku června 1945, zavraždili českoslovenští vojáci v Postoloprtech minimálně 763 civilistů. Bez soudu byli postříleni a pohřbeni v masových hrobech německy mluvící obyvatelé. Ačkoliv byla dva roky poté zřízena vyšetřovací komise, odsouzen nikdo nebyl. K událostem se v nové knize vrací spisovatel Jiří Padevět.
28. 5. 2025
Načítání...