Spisovatel Dimitri Verhulst patří k výrazným představitelům současné belgické literatury. V překladu Veroniky ter Harmsel Havlíkové letos vyšla česky jeho novela Mít a být. Autor se v ní sarkasticky a s humorem zamýšlí nad tím, co se s lidskou duší děje po smrti. Knihu v září osobně představil na pražském festivalu Fall.
V nejlepším případě se pletu, říká autor románu o posmrtném životě
Rozhovor s Dimitrim Verhulstem (zdroj: ČT24)
Českým čtenářům se Verhulst už představil knihami Úprdelný dny na úprdelný planetě a Opozdilec. Jeho romány se vyznačují černým humorem, ostrou kritikou společnosti a empatií k outsiderům. Námět na ten nejnovější ho napadl ve Francii, když se ocitl v místech, kde se kdysi pohyboval i spisovatel Albert Camus.
„Uvědomil jsem si, že Albert Camus mohl být v mé zahradě. Tak jsem začal znovu číst díla existencialistických spisovatelů a filozofů a jejich skvělé myšlenky o tom, že život je bezvýznamný, ale zároveň můžeme vnímat jeho krásu. Život nemá žádný význam, nemá smysl, ale je krásný. A my musíme být zodpovědní i tak,“ míní Verlhulst.
Znovu prožít svůj život? To ne
Román Mít a být začíná smrtí hlavního hrdiny. Po smrtelné autonehodě se ocitá na klinice, ve skutečnosti v očistci, kde se musí nejprve zbavit závislosti na životě, aby mohl být úplně mrtvý. „Podmínka je zde taková, že pokud chcete znovu žít, musíte svůj život prožít úplně stejně. V tom by mi chyběla svoboda. Pokud bych musel udělat všechno úplně stejně, nebyl bych už svobodný. A to je smutné. Takže bych si naneštěstí zvolil smrt,“ podotýká k hrdinově volbě autor knihy.
Dodává, že on sám nezastává žádné velké filozofické nebo náboženské myšlenky. „Nemůžu vám říct, jestli Bůh existuje, nebo ne. Prostě to nevím. Rozhodl jsem se proto žít svůj život, jako by byl pouze jediný. V tom nejlepším případě se pletu a stane se něco jiného, něco dobrého nebo špatného. Ale teď nemám žádný důvod přijímat představy o životě po smrti. Prostě o tom nevím,“ uvedl. A dodal radu: „To nejlepší je žít tady, starat se o druhé, milovat jeden druhého. A pak se uvidí.“
S možností, že jeho pohled ne všichni čtenáři pochopí nebo budou jeho slova dezinterpretována, počítá. Být nepochopen je podle něho součástí života spisovatele.