Jeden z nejúspěšnějších souborů v desetileté historii Letní Letné, Les Colporteurs z Francie, přivezl do Prahy Le bal des intouchables a svůj magický ples provozuje po celou dobu festivalu. Odvážná vzdušná akrobacie na kovových lanech, trapéze i svislé tyči je provázána minimalistickou hudbou, poetikou fyzických kontrastů, humorným stylem nonverbálního svádění a hudebně vizuální prací s detailem.
Kompozici symbolicky lemuje osudové zranění režiséra a zakladatele souboru Antoina Rigota, který před třinácti lety ochrnul po výškovém pádu a díky houževnatosti se i tak vrátil k práci se svou partou, včetně pohybu na visutém laně. V Praze však z důvodu zranění a operace ramene Antoine Rigot bohužel nehraje. Večer, kterému jsem byla přítomna, seděl v první řadě publika. Roli muže na vozíku alternuje kolega Heinzi Lorenzen. K účinkujícím patří ještě šest typově i temperamentem různorodých akrobatů.
„Důležitou součástí je živá hudba vinoucí se jako červená nit celým představením, které je oslavou lidských schopností a poezie pomalého pohybu,“ uvádějí organizátoři festivalu. Muzikanti během akce vystřídají řadu nástrojů, originálnímu soundu vévodí bicí a housle. Zapojí se klávesy, elektrická kytara, trubka, tuba, vibrafon, rolničky… Vše si řádně vychutnáte, protože se kus dává v komfortním stanu se širšími lavicemi potaženými červeným kobercem. Před začátkem novocirkusové produkce si můžete prohlédnout sadu tajuplně nasvícených živých obrazů, umístěných po obvodu cirku.
Muž na vozíku se vzhledem klauna zdraví diváky „dobrý večer“, ti ihned reagují, smějí se jeho komickým číslům. Možná by klišé klaunská postava mohla mít image výstřednější, protože jinak je vše, co se odehrává, hodně výjimečné. Osvětlení převažuje sporé, měkké, s důrazem na výsek předváděné reality. Divákům umožní se zasnít a objevovat momentky paralelních situací. Světlo i zvuky spojí jeviště s hledištěm, hudba zní z různých úrovní, aktéři s lehkostí a bez jištění realizují nebezpečné vertikální i horizontální choreografie.
„Gumová“ žena chlapecké vizáže samozřejmě stoupá po tyči jako by šla po rovině, houslistka v bílých šatech zpívá a umí bravurně zahrát i za procházky po provaze! Blondýna v červených lodičkách neuvěřitelně vyvažuje balanc provazochodkyně a po chvíli vám připadá, že je běžné jít elegantně po laně, v přiléhavých šatech a lodičkách s úzkým podpatkem. Tato dáma později přijíždí na scénu v obrovské panovnické róbě. Překvapení nastává, když vidíme, že má pod sukní skrytý „kočár“, totiž klauna na vozíku. I v extrémně dlouhých šatech korzo provazem s grácií zvládne.
Houslistka stupňuje intenzitu svého hlasu, „gumová“ žena leží vysílena u tyče, z níž čerpá sílu jako z infuze, a náhle upadá zpět do mdlob. Dva vyrýsovaní muži na hrazdě i pod hrazdou, na milimetry přesní ve svých pohybech. Koketka laškovně sjíždí po laně a ze cviků se raduje, až se smíchy zajíká. Svůj temperament uplatní ve „výuce“ vozíčkáře, kterého zcela ovládne. Mezitím se nahoře nad světly akrobaté rozcvičují, aby byli stále připravení k neskutečným výkonům. Zaujala mě působivá instalace tří těl, zapasovaných do kovového mnohoúhelného objektu. Geometrický hlavolam, z něhož osvobozující cesta vede přímo nahoru, do závratné výše.
Přechody obrazů jsou pozvolné, klidným vnímáním dostupné všem. Divák si stačí na nové situace zvyknout a soustředěně sledovat průběh děje. Hudebníci jsou s herci v neustálém očním kontaktu, krásná mulatka s tyčí a mulatem na visutém laně, atavistický souboj mužské a ženské síly. Finále akrobatického tance celé company v aréně, rej postav i hudby. Houslistku jsem vnímala jako významnou průvodkyni inscenací, ovšem neobvyklých průvodců bylo více. Záleží na vás, s kým se vy snadněji ztotožníte.
Les Colporteurs hrají své půldruhé hodiny dlouhé představení (vhodné i pro starší děti) v Letenském parku téměř každý den do 31. srpna a ještě 1. září, vždy ve 20:30.
