Světovou premiéru má za sebou jeden ze dvou snímků, které zastupují tvorbu v české koprodukci na filmovém festivalu v Benátkách. Hrané drama Otec natočila slovenská režisérka a scenáristka Tereza Nvotová v koprodukci České televize.
Film Otec zařadil benátský festival do sekce Horizonty, která se zaměřuje na mladé talentované tvůrce. „Reakce jsou veskrze pozitivní. Lidé kladně hodnotí dvě věci: jednou je fakt, že byl snímek natočen na dlouhé, předem promyšlené záběry. A druhá věc, kterou místní publikum cení, je téma,“ informovala z Benátek Tereza Willoughby z kulturní redakce ČT.
Základem příběhu je skutečná rodinná tragédie. Titulní hrdina zapomene svou dvouletou dceru v autě – a když si svou chybu uvědomí, je už pozdě. „Bydlím ve městě, kde se to stalo. Kolem toho místa chodím běhat a pokaždé na to myslím. Neuměl jsem si představit, ne jak se dá taková situace zahrát, ale jak se dá vůbec přežít,“ podotýká představitel otce Milan Ondrík.
Nechtěli jsme bulvární příběh o tragédii, říkají tvůrci
K tragické události došlo před deseti lety v Nitře. Viník byl přítelem spoluscenáristy filmu Dušana Budzaka. „Ten večer jsem sedl do auta a jel jsem za ním, protože jsem tomu taky nerozuměl. Moje slova byla víceméně kritická, když jsem se s ním potkal u nich doma. Až později jsem začal chápat, že se to může stát každému,“ přiznává.
„Tyto tragické chyby se netýkají jen pár lidí, ale opravdu se to může stát komukoliv z nás, tedy i mně, a když jsem to přijala, vyvstalo mi tolik otázek o nás, o lidech, jakou máme nad sebou vlastně kontrolu, co to znamená být ‚dobrý člověk‘,“ dodává režisérka a rovněž spoluautorka scénáře Tereza Nvotová.
Nad způsobem, jak příběh zpracovat, dlouho přemýšlela. „Velmi dlouho jsem uvažovala, jak příběh odvyprávět tak, aby nebyl jako bulvární článek. Chtěla jsem vyprávět opravdu z nitra, subjektivně, aby diváci zažívali to, co v příběhu zažívá otec,“ vysvětlila. Snímek nemá předkládat jen těžké téma, ale i být „příběhem lásky, který otvírá srdce“.
Dlouhé záběry jako v životě
Film proto tvoří přibližně deset dlouhých záběrů. „My žijeme život bez střihů. Jdeme z jednoho místa na druhé, čekáme, pak jdeme jinam, s někým se bavíme, to je prostě život. A film je většinou vyprávěný epizodicky, jsou v něm scény, jako mozaika života. A já jsem se rozhodla to udělat jako život nebo jako videohru, kde také nejsou příliš střihy, a vlastně nedat divákovi na výběr a ponořit ho do toho zážitku, aniž by se musel nějak snažit,“ upřesnila Nvotová.
Střih představuje ztrátu paměti hlavního hrdiny. „Nic těžšího jsem nikdy netočil, ani emočně, ani technicky,“ uvedl Ondrík. Scény se před natáčením zkoušely i několik dní, aby se podařilo synchronizovat pohyby kamer a herecké výkony.
Menší roli exmanželky hlavního hrdiny má ve snímku Anna Geislerová. „Je zajímavé, že se povede taková sezona, a je to skvělé pro český i slovenský film, že má na tak velkých festivalech zastoupení,“ připomíná. Nedávno se totiž prošla po červeném koberci i dalšího významného festivalu, když v Cannes byla součástí delegace k dramatu Karavan v režii Zuzany Kirchnerové. Příběh o matce, která se stará o syna s poruchou autistického spektra, se od konce srpna promítá i v českých kinech.
Na velká plátna zamíří i Otec, v tuzemských biografech se začne promítat 18. září. Možná už s cenou z Benátek, ocenění festival rozdá 6. září.
Představí se i další snímky v české koprodukci
V nesoutěžní sekci Venezia Spotlight bude mít ještě na letošním ročníku premiéru snímek Made in EU v české koprodukci od bulharského režiséra Stefana Komandareva. Kritizuje poměry v evropských továrnách.
„V programu pro profesionály bude svůj nový projekt představovat režisér Ondřej Moravec, který už měl na festivalu úspěch se svým projektem ve virtuální realitě Křehký domov a jeho nový film je rovněž natočen touto technikou, což má v Benátkách velkou popularitu, protože benátský festival je jeden z prvních, které filmy natočené ve virtuální realitě začal uveřejňovat,“ doplnila k účasti zástupců české kinematografie Tereza Willoughby.
