Kolektivní domy jsou v Československu spojovány se socialismem, ale nevznikaly jen v tomto období. Svým obyvatelům nabízely nevídaný komfort: společnou prádelnu, tělocvičnu nebo jesle. Výhody i nevýhody sdíleného bydlení, vzpomínky těch, kteří v něm bydleli, i utopistické návrhy kolektivních domů představuje výstava Bydlet spolu v Muzeu umění Olomouc.
Současné představě ideálního bydlení by asi nejlépe odpovídala rodinná vila na samotě u lesa. Dříve ale chtěli lidé bydlet spolu, což vedlo k zajímavým řešením typu kolektivního domu. Podle tehdejších architektů musely k životu dokonce stačit buňky o velikosti 15 metrů čtverečních. Malá výměra bytu byla vyvážena možnostmi, jak se mohli lidé odreagovat, aniž by opustili dům - součástí některých staveb byly i bazény, lázně nebo sluneční terasy.
Pro Československo byly typické domy hotelového typu, postavilo se jich několik desítek. Nejznámější kolektivní dům stojí v Litvínově, jeho výstavba začala v roce 1948. „Byty byly poměrně velké, pro rodiny s dětmi dokonce mezonetové, vybavené nábytkem na míru. Vytápění zajišťovalo podlahové topení, k dispozici byla společná prádelna, sušárna a mandl, obchod, kadeřnice i krejčová. Do jeslí a školky rodiče s dětmi sjížděli výtahem, najíst jste se mohli za pár korun v místní restauraci. Volný čas bylo možné trávit v tělocvičně, fotokomoře či knihovně. Bylo to vlastně takové město ve městě,“ popisuje kurátorka výstavy Klára Jeništová.
Sdílené bydlení je spojované se socialismem. Přitom první domy tohoto typu byly u nás postaveny už ve 20. letech. „Byly ovlivněny feministickým hnutím, které se už na konci v 19. století v Americe snažilo o emancipaci žen na trhu práce a přenesení povinností žen, to jest péče o domácnost a o děti, mimo domov,“ zasadila jejich výstavbu do dobového kontextu kurátorka.
Kolektivní bydlení má své příznivce i v současnosti. Například evropskou architektonickou Cenu Miese van der Rohe obdržel letos projekt kolektivního bydlení v Amsterdamu. V Česku například architekt David Vávra v Praze-Hodkovičkách předělal obyčejný panelák na komunitní a studenti ČVUT v druhé polovině 90. let navrhli dům na sdíleném principu v Hostivicích. „Inspirováni bydlením na koleji postavili dům s byty kolem dlouhé chodby, která sloužila jako místo setkávání,“ doplnila Jeništová.
Bydlet spolu mohou návštěvníci olomouckého muzea do 18. února. Mohou si také zahrát na architekty a postavit své vlastní kolektivní bydlení. Výstavu uvidí zájemci později i v Oblastní galerii v Liberci a v Alšově jihočeské galerii v Českých Budějovicích.
