Ukázka: 1 + 1 nerovná se 2. ČT art počítá s Osamělostí prvočísel

Ona kulhá a je anorektička, on trpí pocitem viny kvůli své mentálně postižené sestře. Alice a Mattia si z dětství do dospělosti vlečou svá traumata a osamělost, právě pro své outsiderství cítí zvláštní spřízněnost. ;crop;Je ale těžké být šťastný. Debutový román Paola Giordana Osamělost prvočísel se po vydání v roce 2008 stal bestsellerem, vyšel i v českém překladu; o dva roky později příběh (bez)naděje na filmové plátno převedl italský režisér Saverio Costanzo. Jeho snímek uvede ČT art v úterý 15. 3. ve 21:10. Nechte se na něj nalákat knižní ukázkou.

Mattia se díval ven matnými skly v hale. Byl jasný den, závdavek jara na začátku března. Silný vítr, který v noci vyčistil vzduch, jako kdyby zametal i čas a nutil ho utíkat rychleji. Mattia počítal střechy domů, jež ze svého místa mohl vidět, a snažil se odhadnout, jak vzdálený je obzor.
Denis stál vedle něj a potají ho pozoroval, pokoušel se uhodnout, na co myslí. O tom, co se stalo v laboratoři, spolu nemluvili. Vůbec mluvili jen málo, ale trávili čas spolu, každý ponořený do svého vlastního víru, a drželi jeden druhého, pevně a bezpečně, a moc slov k tomu nepotřebovali.
„Ahoj,“ uslyšel Mattia, až příliš blízko sebe.
Ve skle uviděl obraz dvou dívek, které stály za ním a držely se za ruce. Obrátil se.
Denis se na něj tázavě podíval. Ty dvě vypadaly, jako by na něco čekaly.
„Ahoj,“ řekl Mattia tiše. Sklonil hlavu, aby se chránil před pichlavýma očima jedné z nich.
„Já jsem Viola a tohle je Alice,“ pokračovala právě ona. „Jsme ze druhé bé.“
Mattia přikývl. Denis měl pusu dokořán. Ani jeden z nich nic neřekl.
„Nó?“ ozvala se Viola. „Vy se nepředstavíte?“
Mattia potichu vyslovil své jméno, jako kdyby ho připomínal i sám sobě. Unyle podal ruku, tu bez obvazu, Viole a ona mu ji silně stiskla. Ta druhá dívka se ho sotva dotkla a usmála se s pohledem stočeným jiným směrem.
Po něm se představil Denis, stejně tak nemotorně.

„Chtěly jsme vás pozvat na oslavu mých narozenin, od příští soboty za týden,“ řekla Viola.
Denis znovu hledal Mattiův pohled, ale ten odpověděl s očima upřenýma na Aličin nesmělý poloúsměv. Říkal si, že má tak světlé a tenké rty, že její ústa vypadají jako vyřezaná ostrým skalpelem.
„A proč?“ zeptal se.
Viola na něj pohlédla úkosem a pak se obrátila na Alici s výrazem, který znamenal, já jsem ti říkala, že je to cvok.
„Jakýpak proč? Samozřejmě proto, že vás chceme pozvat.“
„Ne, děkuju,“ řekl Mattia. „Já nemůžu přijít.“
Denis s úlevou vyhrkl, já taky ne.
Viola mu nevěnovala pozornost a soustředila se na kluka s obvazem.
„Takže ne? Kdoví, jaké máš na sobotní večer závazky,“ popichovala ho. „Musíš hrát tady s kámošem videohry? Nebo máš v plánu si zase podřezat žíly?“
Viola ucítila záchvěv hrůzy a vzrušení, když vyslovila poslední slova. Alice jí stiskla ruku silněji, aby jí naznačila, že má ubrat.
Mattia si pomyslel, že zapomněl, kolik je těch střech, a že je do zvonění nestačí znovu spočítat.
„Nemám rád oslavy,“ vysvětloval.
Viola se pár vteřin snažila smát, vyrážela ze sebe řadu ostrých a řezavých chi, chi, chi.
„Ty seš fakt divnej,“ dobírala si ho. „Oslavy maj přece rádi všichni.“
Ukazováčkem si dvakrát zaťukala na pravý spánek.
Alice se pustila její ruky a bezděčně si tu svou položila na břicho.
„Já je rád nemám,“ opakoval Mattia přísným tónem.
Viola se na něj vyzývavě podívala a on její pohled opětoval, tvář měl bez výrazu. Alice udělala krok dozadu. Viola otevřela pusu, aby něco odsekla, ale právě v té chvíli se ozval zvonek. Mattia se obrátil a zamířil rozhodně ke schodišti, jako že pro něj debata skončila. Denis šel za ním, vtažený do jeho stopy. 

Vydal Odeon, 2009. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Norští vědci v praxi ověřili scénu z Obecné školy

Je to jedna z nejikoničtějších scén ve filmu Obecná škola – přes varování ředitele školy se několik žáků titulní instituce rozhodne olíznout v zimě zábradlí, jen aby k němu vzápětí přimrzli. Děti školou povinné stejnou chybu zřejmě dělají na více místech světa. O jak nebezpečnou praktiku jde, se rozhodl prověřit tým mladých vědců v Norsku.
před 18 hhodinami

Magnesia Litera zná své nominace. Přihlášených knih bylo rekordně mnoho

Nominace na Magnesii Literu 2026 za prózu mají Dora Kaprálová za Mariborskou hypnózu, Magdaléna Platzová za Fáze jedné ženy a Ladislav Šerý za Tajný život institucí. Finálové trojice zná všech jedenáct kategorií. Vyhlášení cen včetně Knihy roku 2025 se uskuteční 18. dubna v pražském Stavovském divadle.
před 21 hhodinami

Jedna bitva za druhou vyhrála Oscary. Cenu má i dánsko-český dokument

V Los Angeles se udělovaly ceny Oscar za rok 2025. Nejlepším filmem se stala politická černá komedie Jedna bitva za druhou. V kategorii celovečerní dokument uspěl snímek Pan Nikdo proti Putinovi natočený v české koprodukci. Nejlepšími herci v hlavních rolích jsou Jessie Buckleyová a Michael B. Jordan.
včeraAktualizovánovčera v 06:24

VideoDílo Laichterova nakladatelství ožívá

Nakladatelství sebral jeho rodině v roce 1949 komunistický režim. Knihy označil za starý papír a nechal je spálit. Prapravnuk nakladatele Jana Laichtera Štěpán Lars Laichter teď pečuje o odkaz nejen svých předků, ale i dalších zrušených nakladatelství. V domě, který navrhnul architekt Jan Kotěra na přání nakladatele, dělá údržbáře i prohlídky pro veřejnost.
15. 3. 2026

Českého lva pro nejlepší film vyhrál Karavan

Nejlepším filmem roku 2025 podle Českých lvů je road movie Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. Hlavní herecké ceny si odnesli Kateřina Falbrová a německý herec Idan Weiss.
14. 3. 2026Aktualizováno15. 3. 2026

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
14. 3. 2026Aktualizováno14. 3. 2026

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
13. 3. 2026

Na novém albu je hodně smrti i píseň o klimakteriu, říká Ester Pes Kočičková

Zpívající herečka, tak sebe samu označuje Ester Pes Kočičková. Momentálně se věnuje první disciplíně. Ve studiu Sono dokončuje zatím bezejmenné album šansonů. Hudbu složil klavírista a dlouholetý spolupracovník Luboš Nohavica, texty napsala sama.
12. 3. 2026
Načítání...