Praha – Hřebem sezony 2010/2011 baletu Národního divadla mělo být původně třetí pokračování projektu Amerikana, který v minulých letech představil tvorbu nejvýznamnějších amerických choreografů 20. století. Kvůli nižšímu rozpočtu se Amerikana objeví na programu ND až v roce 2012 a baletní sezonu zahájilo představení s názvem Svěcení jara. Za známým titulem se skrývá pět nejnovějších choreografií uměleckého šéfa baletu ND Petra Zusky postavených „na zakázku“ a uvedených na zahraničních scénách, mimo jiné třeba na EXPO v Šanghaji.
S Mahlerovou 1. symfonií D-dur se balet Národního divadla v Praze poprvé představil u příležitosti svého hostování na světové výstavě EXPO v čínské Šanghaji. Tři duety s názvy Déjà vu, Lyrická a Empty Title zařazené doprostřed programu vznikly pro prezentaci umění předních českých sólistů hostujících na významných evropských galapředstaveních.
Večer uzavírá Svěcení jara, které bylo původně vytvořeno pro australský soubor West Australian Ballet v Perthu. Choreografie vzdává hold vynikající hudbě Igora Stravinského nabité emocemi a vzrušujícím napětím, které vyvolává dynamickou prostorovou imaginaci. „Když jsem slyšel poprvé, že na Stravinského hudbu mám udělat balet, vstávaly mi vlasy hrůzou, ale ta muzika je geniální a zjistíte, že ji máte v krvi,“ uvedl Zuska.
Jednotícím prvkem a společným jmenovatelem všech choreografií večera je kromě autora také lidová hudba. Pro Svěcení jara i Mahlerovu 1. symfonii je příznačné, že oba skladatelé čerpali z lidové hudební tradice a v obou skladbách se objevují motivy lidových nápěvů a folklórní rysy. V choreografii Lyrická lidové písně přímo zaznívají.
1. symfonie D-dur / Gustav Mahler
Petr Zuska vytvořil tuto choreografii speciálně pro světovou výstavu EXPO 2010, uvedena byla ve světové premiéře v čínské Šanghaji. Dílo je čistým zviditelněním hudby Gustava Mahlera, jeho slavné 1. symfonie D-dur, kterou charakterizuje monumentalita, čistota a hloubka spolu s výrazným citovým laděním – to vše se promítá do choreografického zpracování a je důmyslně vybudováno s použitím neoklasického pohybového slovníku.
Déjà vu / Fryderyk Chopin, Nicolo Paganini, Nino Rotta
Hudba: Půvabné pPas de deux, které se choreograficky odvíjí poněkud svérázným spádem – od klasicky vytříbených pas až k úsměvně laděné pohybové deakademizaci. Ve třech dynamicky odlišných hudebních větách zrcadlí Zuska v bizarním světle svých představ výchozí pozice tanečního páru: společný tanec postupně obrací do světla opačných rovin stejné dvojice.
Lyrická / rusínské a slovenské lidové balady – Vyšivanka Lada
Na motivy tří slovanských písní vznikl duet, v němž choreografie Petra Zusky vykresluje dojemný lyrický „příběh“. Z esence lidových balad se jako celek vynořuje obraz lásky, samoty a smrti.
Empty Title / Tango, Elvis Costello, Brodsky Kvartet
Toto pas de deux s blíže nespecifikovaným názvem nenázvem je založeno na kombinaci dvou hudebních a scénických kontrastů. Dva diametrálně odlišné obrazy a nálady položené vedle sebe, jakoby násilným a nesourodým střihem ukazují dva tanečníky jako pár ve vybroušeném a povrchním pozlátku jakéhosi „show off“, aby je pak v momentě proměnil ve dvě lidské bytosti s hlubokou osobní emociální výpovědí plnou smutku, samoty a beznaděje.
Svěcení jara / Igor Stravinskij
Petr Zuska vytvořil tuto choreografii speciálně pro australský soubor West Australian Ballet v Perthu. Tímto dílem vzdává hold vynikající hudbě Igora Stravinského, ovlivněné starými pohanskými pověstmi, nabitou emocemi a vzrušujícím napětím, dotýká se v ní určitých aspektů, o kterých Svěcení je - základní ideje a vše, co se pod tím skrývá.
V české premiéře bylo Svěcení jara uvedeno 11. a 12. listopadu v Národním divadle, nejbližší reprízy jsou naplánovány na 14., 18. a 27. listopadu.
