Česká filharmonie slaví sto třicet let a k té příležitosti chce pro soubor získat další špičkové nástroje. Orchestr zavádí systém zápůjček od soukromých majitelů a teď hledá cesty, jak tuhle sbírku dál rozšiřovat. Ceny mistrovských instrumentů totiž rostou tak rychle, že si je filharmonici nemůžou dovolit z vlastních zdrojů.
Koncertní mistr Jan Fišer hraje na housle, které jsou starší než samotná Česká filharmonie. Patřily totiž virtuosovi přelomu osmnáctého a devatenáctého století Niccolovi Paganinimu. „Je to chemie, která se někdy nedá ani moc vysvětlit. Jde o to, jak vám ten nástroj padne do ruky, jak si s ním rozumíte po zvukové, barevné stránce,“ říká filharmonik.
Housle má k dispozici od soukromého mecenáše díky holandské nadaci. Česká filharmonie má takto v zápůjčce dvanáct kusů, jde výhradně o smyčcové nástroje. Ty nejstarší pocházejí z osmnáctého století. „Jdou k deseti milionům korun, samozřejmě na trhu ve světě existují mnohonásobně dražší,“ vyčíslila cenu takových nástrojů výkonná ředitelka Nadace pro rozvoj České filharmonie Dagmar Caspe.
Pro rozpočet filharmonie, která je příspěvkovou organizací, jsou prakticky nedosažitelné. Orchestr tak vsází na jednotlivce nebo společnosti, pro které jde o zajímavou investici. „(Investice do smyčcových nástrojů) je imunní vůči výkyvům na trhu a dobře se zhodnocuje,“ vysvětluje Caspe.
Opotřebení nehrozí
Inspirace přišla ze zahraničí. Třeba Vídeňští filharmonici mají nástroje půjčené od rakouské centrální banky. Podle dat aukční síně Tarisio rostou ceny mistrovských kusů průměrně o sedm procent ročně. U těch nejvzácnějších od Antonia Stradivariho nebo Giuseppeho Guarneriho je hodnota ještě vyšší.
Není přitom žádoucí, aby se třeba s houslemi za miliony zacházelo jako s muzejním exponátem. „Je důležité na smyčcové nástroje neustále hrát, aby se jejich hodnota zachovala, a vlastně i zvyšovala,“ podotýká ředitelka. „Nástroj se prostě neopotřebuje, naopak čím víc se na něj hraje, tak žije. Má duši,“ potvrzuje houslistka České filharmonie Irena Jakubcová.
Historické smyčce tak dodávají orchestru charakteristický zvuk. Usiluje proto o další.
